108 C 187/2022-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem částky 31 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 6. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem. Dne 7. 5. 2020 pak právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky a úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzují i předmětné smlouvy, jejichž podpisem žalovaný stvrdil, že úvěrující s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Zákazník také potvrdil, že je schopen posoudit, zda smlouvy odpovídají jeho potřebám a finanční situaci. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovaným uzavřeny smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která stanoví, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, zaplatil pouze částku 11 100 Kč na úhradu v pořadí prvé smlouvy a nadále dluží částku 14 900 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Dále pak zaplatil na úhradu v pořadí druhé smlouvy částku 1 000 Kč a nadále tak dluží částku 17 000 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni. 2. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 6. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tyto prostředky vrátit spolu s poplatky ve výši 12 000 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 15 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 6. 12. 2019 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že žije v samostatné domácnosti, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 19 425 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 4 000 Kč, osobními výdaji ve výši 3 900 Kč. Předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu. Prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. 3. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 7. 5. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 8 000 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 10 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 7. 5. 2020 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že žije v samostatné domácnosti, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 19 224 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 4 000 Kč, osobními výdaji ve výši 3 900 Kč a splátkami úvěrů ve výši 1 800 Kč měsíčně. Předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 [právnická osoba], [IČO], postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 3. 2. 2022. Tímto oznámením byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 4. 2. 2022 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly dne 6. 12. 2019 a 7. 5. 2020 uzavřeny ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvy o úvěru, na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému částky 15 000 Kč a 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto částky vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Obě smlouvy jsou ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvami spotřebitelskými, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření obou smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smluv § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byly předloženy karty zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. V kartách zákazníka se objevují nepravděpodobně nízké výdaje na nájemní bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a