109 C 350/2021-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 21 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 213,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 300,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 18,96 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, dále částku 12 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 138,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 177,04 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 925,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % a úrok 19,12 % ročně z částky 9 925,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 20. 12. 2018 smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného. Žalovanému bylo poskytnuto 13 000 Kč. Tento se zavázal s částkou uhradit také úrok ve výši 2 600 Kč, odměnu za administrativní činnost 2 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 5 200 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas a uhradil pouze 2 200 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 2 300,48 Kč je vypočten z úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 13 000 Kč od 15. 2. 2020 do 15. 1. 2021, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 213,33 Kč je vypočten jako úrok ve výši 10 % ročně z částky 13 000 Kč od 15. 2. 2020 do 15. 1. 2021. Dále společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 5. 10. 2018 smlouvu o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Tento se s částkou zavázal vrátit také 2 000 Kč úrok, 2 000 Kč odměna za administrativní činnost a 4 000 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný uhradil však pouze 5 200 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 138,62 Kč je vypočten ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 925,01 Kč od 30. 11. 2019 do 15. 1. 2021, kapitalizovaný úrok ve výši 2 177,04 Kč je vypočten z úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 9 925,01 Kč od 30. 11. 2019 do 15. 1. 2021 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z karty zákazníka ze dne 5. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako řidič taxi, jeho příjmy činí 20 000 Kč, výdaje na bydlení činí 5 155 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, vyživovací povinnost 4 000 Kč a splátky úvěru 1 300 Kč. Uvedl, že má úvěr u [obec] [anonymizováno] ve výši 60 000 Kč, který splácí po 1 300 Kč měsíčně. Z karty zákazníka ze dne 20. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pracuje jako řidič taxi, jeho příjmy činí 23 000 Kč měsíčně výdaje na bydlení 5 650 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč, spoření 250 Kč, vyživovací povinnost 4 000 Kč a splátky úvěru 2 450 Kč. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 5. 10. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zaváhal s částkou uhradit také úrok ve výši 2 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Částka měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 20. 12. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 13 000 Kč, tento se zaváhal s částkou uhradit také úrok ve výši 2 600 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč. Částka měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předmětem postoupení byly také pohledávky za žalovaným. 7. Pokud jde o aktivní legitimaci, tuto žalobkyně prokázala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, kterou společnost [právnická osoba] jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem uzavřela. V seznamech postoupených pohledávek byly také uvedeny pohledávky za žalovaným. Pokud jde o smlouvy o úvěru, tyto byly uzavřeny dle ustanovení § 2395 o. z. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, žalobkyně musí nejen tvrdit, ale také prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně tvrdila, že solventnost žalovaného byla řádně prověřována, své tvrzení prokazovala kartami zákazníků, ve kterých byly vyplněny údaje, které uvedl sám žalovaný. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bodu 26.) však vyplývá, že poskytoval úvěru je povinen sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zkoumat, nemůže se spolehnout na pouhá prohlášení. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně solventnost žalovaného řádně prověřovala, musela by dojít k závěru, že žalovaný nebude schopen svých závazků dostát, když z evidence zdejšího soudu vyplynulo, že proti žalovanému je vedena řada exekučních řízení. Tuto skutečnost by si právní předchůdkyně žalovaného, pokud by řádně solventnost žalovaného zkoumala, byla schopna ověřit z evidence vedených exekucí. Žalobkyně, ač u jednání poučena byla, žádné další důkazy k řádnému prověřování solventnosti nenavrhla. Smlouvy o úvěrech jsou tak dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné. Nárok žalobkyně byl tak posouzen jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Pokud jde o smlouvu o úvěru ze dne 5. 10. 2018, bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil 5 200 Kč, soud tak žalobkyni přiznal rozdíl mezi těmito částkami a žalovaného zavázal k vydání částky 4 800 Kč (10 000 Kč mínus 5 200 Kč). U smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 12. 2018 bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 13 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný z této částky uhradil 2 200 Kč. Také v tomto případě byl žalovaný zavázán k vydání rozdílu a to ve výši 10 800 Kč (13 000 Kč mínus 2 200 Kč). Jelikož jsou smlouvy o úvěrech neplatné, nemůže soud vycházet z ujednání o splatnosti dluhu, tato byla posouzena dle ustanovení § 573 a § 1959 písm. e) o. z., když z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný touto výzvou byl vyzýván k úhradě dlužných částek. Dle podacího lístku byla výzva dána k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021. Žalovaný je tak povinen plnit nejpozději dnem 3. 4. 2021, dnem následujícím se dostává do prodlení. Úroky z prodlení jsou v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění pak byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.