110 C 125/2022-38 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum] (viz čl. 29-30 spisu) se žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 462 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 2 643,39 Kč za dobu od [datum] do [datum], s úrokem 22,68 % ročně z částky 26 462 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 462 Kč od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že předmětnou pohledávku nabyla od [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], [IČO], dále jen„ předchůdkyně“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Dále skutkově tvrdila, že žalovaný dne [datum] podal u předchůdkyně žádost o revolvingový úvěr [číslo] ve které uvedl údaje o své osobě a zaměstnání, včetně příjmů a výdajů, které prohlásil za úplné a pravdivé. Na základě žádosti žalovaného předchůdkyně této vyhověla a akceptace mu byla doručena spolu se základními informacemi o úvěru a jeho splácení. Na základě akceptace žádosti došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), v níž se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč. Předchůdkyně svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet [číslo] umožnila dne [datum] čerpání úvěrového rámce, přičemž žalovaný vyčerpal [datum] 10 000 Kč, [datum] 5 000 Kč, [datum] 5 000 Kč a [datum] 5 000 Kč Celkem vyčerpal úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč, přičemž čerpání úvěru bylo poskytnuto převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami a za podmínek stanovených v čl. IV. smlouvy. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas dle sjednaných podmínek, čímž se dostal do prodlení se splácením revolvingového úvěru, a proto předchůdkyně prohlásila poskytnutý úvěr ke dni [datum] za splatný. Kromě úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 300 Kč se domáhá také úhrady poplatků ve výši 700 Kč, pokut ve výši 462 Kč a úhrady smluvního a zákonného úroků z prodlení, když žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti řádně předvolaného a omluveného právního zástupce žalobkyně a v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z informací o úvěru (viz čl. 12-12 spisu), ze smlouvy o revolvingovém úvěru (čl. 15v-13 spisu) a z všeobecných obchodních podmínek (čl. 17-18 spisu) soud zjistil, že předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě žádosti žalovaného o revolvingový úvěr [číslo] na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky vždy k 17. dni v měsíci, přičemž splatnost první splátky měla nastat v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. RPSN byla sjednána ve výši 32,35 %. 4. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu úvěrového účtu [číslo] (čl. 16 spisu) vzal soud za prokázáno, že předchůdkyně otevřela žalovanému úvěrový účet [číslo] umožnila dne [datum] čerpání úvěrového rámce, přičemž žalovaný vyčerpal [datum] 10 000 Kč, [datum] 5 000 Kč, [datum] 5 000 Kč a [datum] 5 000 Kč Celkem vyčerpal úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč. 5. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovaným popřeno, vzal soud za prokázáno, že na poskytnutý úvěrový rámec žalovaný neuhradil ničeho. 6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě žádosti žalovaného o revolvingový úvěr [číslo] na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky vždy k 17. dni v měsíci, přičemž splatnost první splátky měla nastat v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Předchůdkyně na základě smlouvy otevřela žalovanému úvěrový účet [číslo] umožnila dne [datum] čerpání úvěrového rámce, přičemž žalovaný vyčerpal [datum] 10 000 Kč, [datum] 5 000 Kč, [datum] 5 000 Kč a [datum] 5 000 Kč Celkem vyčerpal úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč a na poskytnutý úvěrový rámec žalovaný neuhradil ničeho. 7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně částku 25 000 Kč a tuto částku se zavázal vrátit formou sjednaných měsíčních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla hodnocena individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi předchůdkyně a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Předchůdkyně porovnávala příjem a výdaje žalovaného, které odhadla na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla předchůdkyní zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl údaje o své osobě a zaměstnání, včetně příjmů a výdajů. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti nenavrhla žalobkyně žádné důkazy. 9. V žalobě popsaný způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Zejména v otázce výdajů žalovaného nevynaložila právní předchůdkyně žalobkyně dostatečnou péči při posouzení, když vycházela pouze z historických dat z Českého statistického úřadu. Soudu byla předložena žádost žalovaného o úvěr, avšak nikoliv listiny prokazující zejména jeho tvrzené příjmy. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 10. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování ve vztahu k tomu, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně skutečně vynaložila odbornou péči tak, jak zákon předpokládá. Takové poučení se však ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poskytuje pouze při jednání. 11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaloži