110 C 222/2022-59 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 189 433,31 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 186 713,31 Kč od [datum] do zaplacení, ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 12,99 % ročně z částky 186 713,31 Kč od [datum] do zaplacení, úhrady kapitalizovaného smluvního a zákonného úroků z prodlení ve výši 17 963,28 Kč a ve výši 1 323,37 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 12,99 % ročně a s dalšími poplatky podle smlouvy. Žalovaný uhradil částku ve výši 58 873,54 Kč (viz doplnění žalobního tvrzení na čl. 52v spisu). Další platby již neprovedl. Předchůdkyně proto přistoupila dne [datum] k zesplatnění dluhu. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že tuto zkoumala prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací ([příjmení]), kontrolou veřejnou databází (insolvenční rejstřík, databáze MV ČR) a nezjistila žádnou skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalobkyně tvrdila, že je aktivně legitimována k podání předmětné žaloby, když pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] uzavřené mezi předchůdkyní a [právnická osoba] a.s. (dále jen„ přechodná věřitelka“) s tím, že přechodná věřitelka dne [datum] uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní. 2. Žalovaný učinil nespornými skutková žalobní tvrzení (viz jeho procesní stanovisko zjištěné u jednání před soudem dne [datum] čl. 55 spisu), uvedl, že je pravdou, že mu byla poskytnuta převodem na účet částka ve výši 200 000 Kč, že uhradil pouze některé splátky a připustil, že tak, jak tvrdí žalobkyně, uhradil 58 873,54 Kč. Vysvětlil, že další splátky již nehradil z toho důvodu, že přišel o zaměstnání, a dostal se do finanční tísně. 3. Právní zástupkyně žalobkyně se, ač řádně předvolána, nedostavila k nařízenému jednání. Soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z nesporných tvrzení účastníků, z návrhu na uzavření smlouvy (čl. 16-19 spisu), z akceptace návrhu (čl. 20 spisu) a z výpisu z účtu (čl. 21-26 spisu) soud zjistil, že na základě návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne [datum] a akceptace tohoto návrhu ze dne [datum] došlo mezi předchůdkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce, na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 200 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru uhradit předchůdkyni formou 120 pravidelných měsíčních splátek po 3 201 Kč s ročním úrokem ve výši 12,99 %, RPSN byla stanovena na 13,85 %. Splátky měly být hrazeny vždy k 18. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Úvěr měl být splácen prostřednictvím účtu č. [bankovní účet]. Jistina úvěru ve výši 200 000 Kč byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] poskytnuta dne [datum]. V průběhu úvěrového vztahu uhradil žalovaný 58 873,54 Kč. Další platby již neprovedl. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které dne [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému převodem na účet částku ve výši 200 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. Z údajů klienta, které žalobkyně soudu předložila (čl. 27 spisu), z návrhu na uzavření smlouvy (čl. 16-16 spisu) a z výpovědi žalovaného, který byl u jednání slyšen jako účastník řízení, soud zjistil, že dne [datum] žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán jako manuální pracovník u společnosti [právnická osoba] od dubna 2018 s čistým měsíčním příjmem 27 500 Kč. Žalovaný návrh na uzavření smlouvy podával osobně na pobočce [anonymizováno] v [obec] [část obce], kde k prokázání výše příjmu předkládal výplatní pásky. Pokud jde o individuální výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy, tyto předchůdkyně nikterak nezjišťovala, tak, jak uvedl žalovaný, s tím, že v tomto směru ze strany žalobkyně absentují jakákoli skutková tvrzení. 7. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, když nezjišťovala individuální výdaje žalovaného. K jednání se zástupkyně žalobkyně nedostavila, proto nemohla být poučena o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 8. S ohledem na shora uvedené soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel převodem na účet částku ve výši 200 000 Kč a uhradil 58 873,54 Kč. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 58 873,54 Kč a předchůdkyní mu byla poskytnuta částka 200 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 141 126,46 Kč (200 000 – 58 873,54). Splatnost uvedené částky nastala [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovaný měl do [datum] dlužnou částku uhradit. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. od [datum] povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení. 11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (viz čl. 28-31 spisu), smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], včetně notifikačního oznámení a dokladů o jeho odeslání (čl. 37a-39 spisu) a smlouvou o postoupení pohledávek ze [datum], včetně přílohy (čl. 34v-36 spisu). 12. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba jí splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo, j