110 C 228/2022-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady částky 10 040 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 680,81 Kč od [datum] do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 24,69 % ročně z částky 7 680,81 Kč od [datum] do zaplacení, úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 941,70 Kč a úhrady kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 818,25 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 244 Kč do [datum]. Žalovaný uhradil 4 600 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenaných do karet zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Smlouvou o postoupení pohledávek ze [datum] postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a řádně předvolaného a omluveného právního zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (čl. 13 a násl. spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 14 640 Kč vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 244 Kč počínaje dnem [datum] do [datum]. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně, které nebylo sporováno, uhradil 4 600 Kč. Další platby již na dluh neprovedl. 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně v rámci doplnění žaloby (čl. 25-26 spisu) skutkově tvrdila, že příjmy a výdaje žalovaného v rámci hodnocení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy byly uvedeny do karty zákazníka ze dne [datum], žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou jako operátor výroby ve [právnická osoba] [příjmení] [jméno] s průměrným čistým měsíčním příjmem 13 500 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. 6. Karta zákazníka soudu žalobkyní předložena nebyla. Byla předložena pracovní smlouva (čl. 29 spisu) uzavřená mezi [právnická osoba] [příjmení] [jméno] a žalovaným (předložena pouze titulní strana pracovní smlouvy bez data), z níž vyplynulo, že žalovaný má den nástupu do práce sjednán na [datum], pracovní poměr má sjednán na dobu určitou do [datum]. Z předložené výplatní pásky (čl. 29v spisu) za duben 2019 soud zjistil, že žalovaný má měsíční základní mzdu 16 600 Kč při odpracované základní době pracovní době 52,5 hodin. Dále byl předložen dodatek k nájemní smlouvě (čl. 27 spisu), ze kterého vůbec nevyplývá, že by nájemcem, příp. spolubydlícím byl žalovaný. Dále byly předložen evidenční list (čl. 27v spisu) ohledně měsíčního předpisu plateb nájemného a záloh na služby v bytě a doklad o inkasních platbách (čl. 28v spisu). Z těchto listin soud nečiní žádná zjištění, když absentují zcela skutková žalobní tvrzení ve vztahu k výdajům žalovaného, a pokud jde o dodatek k nájemní smlouvě, z něj vůbec nevyplývá, že by žalovaný v předmětném bytě bydlel a hradil částky (příp. poměr částek) uvedené v evidenčním listu či dokladech o inkasních platbách. 7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když ani netvrdila, jaké měl žalovaný výdaje, a navíc neprokázala, že by byla zkoumána struktura a výše jeho výdajů před uzavřením smlouvy. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně dne [datum] obdržel v hotovosti částku ve výši 8 000 Kč a uhradil částku ve výši 4 600 Kč. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 4 600 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 8 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 3 400 Kč (8 000 – 4 600). Splatnost uvedené částky nastala [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do [datum] v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od [datum], povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,25 % ročně do zaplacení (limitovaný žalobou). 11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího přísluš