110 C 243/2022-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady částky 25 000 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 20,82 % ročně z částky 15 0000 Kč od [datum] do zaplacení, úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 609,17 Kč a úhrady kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 492,10 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 465 Kč do [datum]. Žalovaný uhradil 2 900 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenaných do karet zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Smlouvou o postoupení pohledávek ze [datum] postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a řádně předvolaného a omluveného právního zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (čl. 13 a násl. spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 27 900 Kč vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 465 Kč počínaje dnem [datum] do [datum]. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně, které nebylo sporováno, uhradil 2 900 Kč. Další platby již na dluh neprovedl. 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně v rámci doplnění žaloby (čl. 25-26 spisu) skutkově tvrdila, že příjmy a výdaje žalovaného v rámci hodnocení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy byly uvedeny do karty zákazníka ze dne [datum], žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako skladník ve [právnická osoba] [anonymizováno] s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. 6. V kartě zákazníka z [datum] (čl. 27-28 spisu) je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladník ve [právnická osoba] [anonymizováno] s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, výdaje na bydlení jsou uvedeny částkou 3 000 Kč a osobní výdaje částkou 5 000 Kč. Celkový příjem je uveden částkou 18 000 Kč a celkové výdaje částkou 8 000 Kč, použitelný příjem je tedy uveden částkou 10 000 Kč. V kartě zákazníka je uvedeno, že k prokázání příjmů žalovaný předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a k prokázání výdajů nájemní smlouvu. Z předložené pracovní smlouvy (čl. 36-36 spisu) soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou od [datum] jako skladník u [právnická osoba] [anonymizováno] ČR [obec a číslo]. Z výplatních pásek (čl. 37 spisu) za leden, únor a duben 2020 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného představuje 24 000 Kč a z nájemní smlouvy (čl. 34-35 spisu) soud zjistilo, že žalovaný bydlí společně ještě s další osobou v bytě. Na základě uvedených listin soud dospěl k závěru, že předchůdkyně řádně zkoumala před uzavřením smlouvy příjmovou stránku žalovaného, přičemž závěry, ke kterým dospěla, měla také podloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Nezkoumala však řádně výdajovou stránku žalovaného, výdaje nejsou ničím podloženy a předchůdkyně zřejmě vycházela pouze z informací, které jí sdělil žalovaný. 7. Za daného stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když neprověřila výdajovou stránku poměrů žalovaného a vycházela pouze z jeho informací. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně dne [datum] obdržel v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a uhradil částku ve výši 2 900 Kč. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 2 900 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 15 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 12 100 Kč (15 000 – 2 900). Splatnost uvedené částky nastala [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do [datum] v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od [datum], povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,5 % ročně do zaplacení (limitovaný žalobou). 11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly