110 C 25/2022-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 20 945,40 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 150,78 Kč od [datum] do zaplacení, a ve formě smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 341,95 Kč od [datum] do zaplacení a úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 398,61 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky, celkem 18 592 Kč, uhradit formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč. Žalovaný uhradil pouze 1 splátku ve výši 1 328 Kč dne [datum]. Další splátky již nehradil. Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] s účinností k [datum] postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2. Žalovaný učinil nespornými skutková žalobní tvrzení a uvedl, že se dostal do platební neschopnosti, a proto kromě platby 1 328 Kč již další splátky nebyl schopen hradit. 3. Z nesporných tvrzení účastníků a ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 18 592 Kč vrátit předchůdkyni formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. 4. Z přehledu úhrad a nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne [datum] pouze 1. splátku ve výši 1 328 Kč, další platby již neprovedl. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. Žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti ničeho skutkově v žalobě nenatvrdila, a to ani po poučení soudem podle ustanovení § 118a odst. a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kterého se dostalo právnímu zástupci žalobkyně při jednání dne [datum]. 7. Žalovaný slyšený jako účastník řízení uvedl, že 10 000 Kč mu bylo vyplaceno v hotovosti zástupkyní předchůdkyně, která se dostavila do jeho bytu příslušného dne, přičemž před vyplacením jistiny úvěru musel předložit svůj občanský průkaz a zástupkyně zjišťovala také jeho pravidelné měsíční příjmy. Předložil jí tedy pracovní smlouvu, kterou měl tehdy uzavřenu se [právnická osoba] ve [obec], a dále předložil výplatní pásky za tři měsíce. Měl tehdy příjmy okolo 18 000 Kč čistého měsíčně. Pracovní smlouvu měl uzavřenu na dobu jednoho roku s tím, že tehdy byl zaměstnán u společnosti již asi po dobu půl roku. Jaké má žalovaný výdaje, zástupkyně předchůdkyně nezkoumala. Žalovaný tvrdil, že tehdy bydlel v bytě vlastnicky náležející [právnická osoba], přičemž platby spojené s bydlením představovaly částku okolo 6 000 Kč měsíčně. Byl tehdy svobodný a neměl vyživovací povinnosti. V té době však již splácel další tři půjčky ve výši okolo 7 000 Kč až 10 000 Kč měsíčně. 8. Soud dospěl takto k závěru, že žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavření smlouvy, v tomto směru neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno a neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když soud neměl důvod neuvěřit žalovanému, který si po předestření smlouvy danou situaci pamatoval a z jehož výpovědi vzal za prokázáno, že se žalobkyně zajímala prostřednictvím zprostředkovatelky smlouvy pouze o jeho příjmovou stránku. Individuální výdaje žalovaného nebyly vůbec zkoumány. 9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a uhradil částku ve výši 1 328 Kč. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 1 328 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 10 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 8 672 Kč (10 000 – 1 328). Splatnost uvedené částky nastala [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do [datum] v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od [datum], povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. 12. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.