110 C 250/2022-64 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 39 373,12 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě smluvního a zákonného úroku z prodlení, a to ve výši 17,9 % ročně z částky 39 373,12 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 39 373,12 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8 % ročně z částky 39 373,12 Kč od [datum] do zaplacení a v kapitalizované výši 1 803,21 Kč od [datum] do [datum]. Dále se domáhala úhrady 5 000 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě smluvního a zákonného úroku z prodlení, a to ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum], ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a kapitalizovaného úroku ve výši 144,99 Kč za dobu od [datum] do [datum], a úhrady částky ve výši 373 Kč. Skutkově v žalobě tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] (dále jen„ rámcová smlouva“), na základě které mu aktivovala běžný účet č. [bankovní účet] (dále jen„ běžný účet“), který mohl žalovaný začít plně využívat. Dne [datum] uzavřela se žalovaným dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, kterým žalovaný požádal o úvěr ve výši 45 000 Kč (viz smlouva o úvěru č. HU00762052). Jistina úvěru byla na shora uvedený běžný účet žalovanému vyplacena dne [datum]. Žalovaný se smlouvou zavázal jistinu úvěru s úrokem ve výši 17,9 % ročně uhradit žalobkyni v měsíčních splátkách po 885 Kč splatných vždy ke 14. dni každého měsíce počínaje dnem [datum] s tím, že úvěr tak měl být splacen do [datum]. Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě byla provedena změna data splátek ze 14. dne v měsíci na 24. den v měsíci, přičemž 1. splátka měla být uhrazena [datum]. Žalovaný řádně hradil splátky za období od [datum] do [datum], celkem uhradil 20 417,85 Kč. Další platby již neprovedl. Dne [datum] proto došlo k zesplatnění úvěru a žalobkyně se domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 39 373,12 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále v žalobě a jejím doplnění (viz čl. 51 a násl.) skutkově tvrdila, že na základě rámcové smlouvy dne [datum] uzavřel žalovaný dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, kterým požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč, tento mu byl poskytnut [datum] a bylo mu umožněno čerpání kontokorentu na účtu č. [bankovní účet] (na běžném účtu). Žalovaný vyčerpal sjednanou jistinu kontokorentu v celé výši 5 000 Kč (platbou ve výši 9 300 Kč zaúčtovanou dne [datum]). Na vyčerpanou jistinu neuhradil žalovaný ničeho. Žalobkyně se tedy domáhá úhrady nesplacené jistiny kontokorentu ve výši 5 000 Kč, úhrady smluvního a zákonného úroku z prodlení, úhrady 300 Kč odpovídající nezaplaceným nákladům účelně vynaloženým žalobkyní na vymáhání dluhu, a úhrady 73 Kč odpovídající dlužnému pojistnému (sjednanému [datum] na základě přihlášení k pojištění). Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum], odeslané mu [datum] prostřednictvím České pošty. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, z rámcové smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky [datum] (čl. 19-20 spisu), z podmínek pro používání úvěru (čl. 23-27 spisu), z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (čl. 21-22 spisu), ze smlouvy o úvěru č. HU00762052 (dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, čl. 28-29 spisu), a z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě (čl. 30 spisu) soud zjistil, že na základě uzavřené rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet], k němuž obdržel žalovaný platební kartu. Rámcová smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dodatkem [číslo] k uvedené rámcové smlouvě byla mezi účastníky na základě žádosti žalovaného o úvěru uzavřena smlouva o úvěru č. HU00762052. Jednalo se o úvěr neúčelový, nezajištěný, na dobu určitou a výše úvěru představovala 45 000 Kč, přičemž tento úvěr měl být čerpán převodem na běžný účet č. [bankovní účet] a měl být uhrazen formou 97 měsíčních splátek po 885 Kč vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce, s 1. splátkou splatnou 14. den v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru (tj. [datum]) s tím, že ke splácení mělo dojít automatickým inkasem z běžného účtu č. [bankovní účet]. Základní úroková sazba byla sjednána ve výši 17,9 % ročně. Dne [datum] uzavřeli účastníci dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna data splatnosti splátek ze 14. dne v měsíci na 24. den v měsíci s 1. splátkou splatnou [datum]. Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě z [datum] došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč, kdy žalovanému bylo umožněno čerpání kontokorentu přečerpáním běžného účtu č. [bankovní účet]. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a žalovaný měl přečerpané částky splácet průběžně každým připsáním peněz na daný běžný účet. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. 4. Z přehledu plateb (čl. 32-32 spisu), ze splátkového kalendáře (čl. 33-33 spisu), z přehledu čerpání a splácení kontokorentu (čl. 36 spisu) a z výpisu z běžného účtu žalovaného (čl. 38-37 spisu) soud zjistil, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru č. HU00762052 byl žalovanému [datum] vyplacen na běžný účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný uhradil řádně splátky v období od [datum] do [datum] po 885 Kč (tj. 20 355 Kč), a dále 52,08 a 10,77 Kč, celkem tedy 20 417,85 Kč tak, jak tvrdila žalobkyně. Pokud jde o uzavřenou smlouvu o poskytnutí kontokorentu (dodatek [číslo] k rámcové smlouvě), na základě této smlouvy vyčerpal žalovaný jistinu kontokorentu ve výši 5 000 Kč platbou ve výši 9 300 Kč zaúčtovanou dne [datum]. Na uvedené neuhradil ničeho. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena rámcová smlouva, jež má charakter spotřebitelské smlouvy o úvěru a v rámci ní následně byly uzavřeny další spotřebitelské smlouvy, tj. smlouva o úvěru č. HU00762052 a smlouva o poskytnutí kontokorentu. Na základě těchto smluv poskytla žalobkyně žalovanému jistinu úvěru ve výši 45 000 Kč, která byla [datum] vyplacena na běžný účet žalovaného, a bylo mu umožněno čerpání kontokorentu ve výši 5 000 Kč z uvedeného běžného účtu. Žalovaný se zavázal poskytnuté jistiny úvěru vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno shora. Soud smlouvy zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelské, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. Žalobkyně pouze obecně skutkově v žalobě ohledně vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy tvrdila, že tuto posoudila na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Následně posoudila informace z interních a externích databází (úvěrová zpráva z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z nebankovního registru klientských informací, a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF). Žádné z uvedených listin soudu předloženy nebyly, žalobkyně netvrdila, k jakým konkrétním příjmům a individuálním výdajům žalovaného při zkoumání úvěruschopnosti dospěla, a z čeho tyto konkrétní příjmy a výdaje ověřila (resp. uvedla, že vycházela pouze z informací žalovaného, ničím nepodložených). 7. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného v souladu se ZoSÚ zkoumala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 8. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 vě