110 C 301/2021-102 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 348 882,79 Kč (347 168,79 Kč představuje nesplacenou jistinu úvěru a 1 714 Kč představuje dlužné poplatky účtované dle ceníku) s úrokovým příslušenstvím, a to s kapitalizovaným smluvním úrokem 10,9 % ročně z částky 347 168,79 Kč ve výši 23 346,77 Kč za dobu od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 275,93 Kč za dobu od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 347 168,79 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 367 168,79 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně“) smlouvu o úvěru konsolidace a refinancování [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného, a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvními úrokem ve výši 10,9 % p. a. a s dalšími poplatky podle smlouvy a ceníku, přičemž konečná výše poskytnutého úvěru činila 351 900 Kč a úvěr předchůdkyně žalovanému poskytla dne [datum]. Žalovaný v rámci úvěrového vztahu na dluh uhradil předchůdkyni ve splátkách částku v celkové výši 22 179,10 Kč. Žalobkyni neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni tak, jak je to uvedeno v příloze [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] v tabulce na řádku pod pořadovým [číslo] (viz doplnění žalobních tvrzení z [datum] a z [datum], čl. 53 a násl. a čl. 89 a násl. spisu). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru konsolidace a refinancování [číslo] (čl. 44-48 spisu), z akceptace návrhu (čl. 49 spisu) a z výpisu z účtu (čl. 50 spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru konsolidace a refinancování [číslo] formou akceptace návrhu z [datum], na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 351 900 Kč za účelem úhrady dluhů žalovaného ze závazků specifikovaných v bodě III. smlouvy s tím, že částka ve výši 20 000 Kč byla poskytnuta bez určení účelu. Čerpání úvěru bylo provedeno ve prospěch účtu uvedeného uvedeného ve smlouvě. Žalovaný se zavázal jistinu ve výši 351 900 Kč uhradit předchůdkyni formou 120 pravidelných měsíčních splátek po 4 947 Kč s roční úrokovou sazbou 10,9 %. Žalovaný úvěr čerpal [datum] tak, jak to vyplývá z výpisu z účtu na čl. 50 spisu a uhradil v rámci úvěrového vztahu celkem částku ve výši 22 179,10 Kč. 4. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť předchůdkyně žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak předchůdkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně skutkově v žalobě (ani v doplňcích žaloby) netvrdila, že by před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. U jednání dne [datum] po poučení soudem o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. právní zástupce žalobkyně dotvrdil, že předchůdkyně vycházela z toho, že žalovaný měl průměrný čistý měsíční příjem 20 000 Kč, tento příjem byl ověřen předchůdkyní z výpisu z účtu, ze zprávy od zaměstnavatele a z pracovní smlouvy. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto byly pravidelné – výdaje na bydlení, výši těchto výdajů nebyl schopen dotvrdit, a byly ověřeny z výpisu z účtu žalovaného, a dále byly výdaje na uspokojení běžných životních potřeb, přičemž výši těchto výdajů učinila předchůdkyně na základě historických dat Českého statistického úřadu. Konkrétní výši nebyl schopen dotvrdit. K důkazu, pokud jde o zkoumání příjmové stránky žalovaného, navrhl výpis z účtu, zprávu zaměstnavatele a pracovní smlouvu. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, netvrdil konkrétní výši zjištěných výdajů a nenavrhl žádné důkazy. Právní zástupce žalobkyně požádal soud o poskytnutí lhůty k dotvrzení a navržení důkazů ve vztahu k úvěruschopnosti. Lhůta soudem poskytnuta nebyla s odůvodněním, že k otázce posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí již dlouhodobě existuje celá řada rozhodnutí jak předmětného soudu, tak Krajského soudu v Ostravě, a taktéž byla řešena Evropským soudním dvorem, a rozhodnutí by měla být žalobkyni známa, když navíc je tato zastoupena advokátem a od podání žaloby uplynula dostatečně dlouhá lhůta k tomu, aby žalobkyně shora uvedené dotvrdila a označila důkazy. 6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru konsolidace a refinancování [číslo] (čl. 44 spisu) vyplynulo, že předchůdkyně v dotazníku dne [datum] uvedla, že žalovaný je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, je vyučen, pracovně zařazen jako zaměstnance, manuální pracovník u společnosti [právnická osoba] od října 2017 s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč. U výdajů vyly uvedeny měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 8 000 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně při zjišťování příjmů žalovaného vycházela z jiných než žalovaným uvedených informací, a neprokázala, že by zkoumala individuální výdaje žalovaného, dospěl soud k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala v souladu se ZoSÚ, nezjišťovala jeho individuální výdaje a pokud jde o jeho příjmy, vycházela pouze z informací žalovaného a příjmy nikterak neověřila. 8. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal částku ve výši 351 900 Kč a uhradil 22 179,10 Kč. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 22 179,10 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 351 900 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu, tj. částky 329 720,90 Kč (351 900 – 22 179,10). Splatnost uvedené částky nastala [datum] na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky neprodleně. Výzva byla prokazatelně odeslána [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. V souladu s ustanovením § 573 o. z. soud považuje výzvu za doručenou dne [datum] (3. pracovní den po odeslání). K neprodlenému plnění mělo dojít tedy [datum], a pokud žalovaný dlužnou částku z titulu bezdůvodného obohacení neuhradil, je od [datum] v prodlení. Vznikla mu proto v souladu s § 1970 o. z. od [datum] povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 10 % ročně až do zaplacení. 11. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu