110 C 336/2021-53 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 23 708 Kč s úrokem 21,05 % ročně z částky 23 708 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 708 Kč od [datum] do zaplacení, úhrady 3 800 Kč, 400 Kč, 2 994 Kč a 935 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které mu poskytla bezhotovostně standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla dne [datum] na účet určený žalovaným ve smlouvě a částku ve výši 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni úvěr společně s úroky ve výši 42 000 Kč formou pravidelných 40 měsíčních splátek po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, přičemž splatnost první splátky byla dohodnuta na den [datum]. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, ve dnech 25. 6., 19. 7., 18. 8., 22. 9., 27. 10., [datum] uhradil vždy po 1 050 Kč a [datum] uhradil 1 450 Kč Celkem takto uhradil 7 750 Kč. Další platby již neprovedl (viz doplnění žaloby doručené soudu [datum] čl. 39 spisu). Žalobkyně proto rozhodla o zesplatnění úvěru a oznámení o zesplatnění ze dne [datum] téhož dne žalovanému odeslala. Žalovaný zbývající část úvěru po zesplatnění neuhradil, žalobkyně mu zaslala 4 upomínky, kdy za každou inkasuje po 100 Kč. Neuhrazená jistina představuje tedy částku 23 708 Kč, neuhrazené dlužné splátky ke dni zesplatnění částku 3 800 Kč, poplatky za 4 upomínky činí 400 Kč, smluvní pokuta 2 994 Kč (za 6 neuhrazených měsíčních splátek do okamžiku zesplatnění, 6x 499) a smluvní pokuta 935 Kč (0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tj. z částky 27 508 Kč od [datum] do [datum]). Celkem se takto žalobkyně domáhá podanou žalobou po žalovaném úhrady 31 837 Kč. 2. Žalovaný učinil nespornými skutková žalobní tvrzení, že na jeho účet mu byla [datum] připsána na základě tvrzené smlouvy částka ve výši 27 500 Kč, a že uhradil 7 750 Kč, a vysvětlil, že úvěr přestal splácet z toho důvodu, že se dostal do špatné finanční situace. 3. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti právního zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Ze shodných tvrzení účastníků, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (čl. 20 a násl. spisu), z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (čl. 26 a násl. spisu), z potvrzení o provedení transakce (čl. 24-25 spisu) a z bonity smlouvy (čl. 30 spisu) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tím způsobem, že dne [datum] zaslala žalovanému na jím označený účet ve smlouvě č. [bankovní účet] částku ve výši 27 500 Kč pod [variabilní symbol]. [příjmení] peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč zaslala na účet zprostředkovatele [jméno] [příjmení] č. účtu [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal celkovou cenu úvěru ve výši 42 000 Kč uhradit žalobkyni formou 40 měsíčních splátek po 1 050 Kč, první splátka byla splatná [datum] a úvěr takto měl být uhrazen do [datum]. Žalovaný uhradil 7 750 Kč. Další platby již neprovedl. 5. [právnická osoba] ze dne [datum] (čl. 43 spisu) vzal soud za prokázáno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v květnu 2020 žalovaný, přičemž dne [datum] byla na tento účet přispána pod [variabilní symbol] částka ve výši 27 500 Kč z účtu č. [bankovní účet] – O.K.V. [právnická osoba] 6. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena úvěrová smlouva, na základě které dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet částku ve výši 27 500 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit žalobkyni do [datum]. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 7. Žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr je schopen řádně splácet. Žádná další konkrétní tvrzení, tzn. k jakým individuálním příjmům a individuálním výdajům žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně dospěla, a z čeho při jejich zjišťování vycházela, žalobkyně neučinila. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum] a z listiny nazvané„ posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ z [datum] vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 50 000 Kč, příjem domácnosti 70 000 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, že žalovaný je ženatý, bydlí v podnájmu, nesplácí další úvěry, nemá žádné další vyživovací povinnosti a ostatní výdaje činí 5 000 Kč. K prokázání příjmů doložila žalobkyně dva mzdové listy žalovaného za měsíce březen a duben 2020, ze kterých se příjem ve výši okolo 50 000 Kč taktéž podává, ale dále doložila výpis z účtu žalovaného, z něhož vyplynulo, že mzdu mu vyplácí [právnická osoba], a.s. Žalobkyně dále doložila výpisy z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku s negativními záznamy. Žalovaný slyšen jako účastník řízení vypověděl, že žalobkyně zjišťovala, jaké měl žalovaný příjmy, údaje, které jí sdělil, uvedla do listiny nazvané„ posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ z [datum], a že předkládal k prokázání příjmů výplatní lístky s tím, že tedy měl příjmy kolem 50 000 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto žalobkyně vůbec nezjišťovala. Vycházela pouze z informací, které jí sdělil. 9. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, když zkoumala pouze jeho individuální příjmy, tyto zjišťovala nikoli pouze z informací žalovaného, ale měla je podloženy také mzdovými listy. Naopak žalobkyně nezjišťovala řádně individuální výdaje žalovaného, když pouze zjistila, a to pouze z informací žalovaného, které nikterak neověřila, že měl výdaje na bydlení 10 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 10. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 11. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel na účet částku ve výši 27 500 Kč a uhradil 7 750 Kč. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 7 750 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 27 500 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu, tj., k úhradě část