110 C 356/2021-30 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalované úhrady jistiny ve výši 4 420,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 4 420,12 Kč od [datum] do zaplacení, úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 269,75 Kč, úhrady kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 202,33 Kč, úhrady smluvní pokuty ve výši 1 193,43 Kč a úhrady poplatků za upomínky ve výši 473 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaná uzavřely v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla žalované jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč v hotovosti, kdy tuto částku převzala žalovaná v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a s náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem ve výši 4 296 Kč, celkem 9 296 Kč formou 14 měsíčních splátek po 664 Kč, splatnost 1. splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy, splatnost následujících splátek byla sjednána v 1. odstavci 1. strany smlouvy a splatnost poslední splátky připadala na [datum]. Žalovaná uhradila 1 164 Kč. Další splátky již nehradila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena z předchůdkyně na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení zůstala nečinná. K nařízenému jednání se žádná z účastnic nedostavila. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastnic, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z tvrzení žalobkyně, z žádosti o úvěr (čl. 14 spisu), z formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru (čl. 15-15 spisu) a ze smlouvy o úvěru (čl. 16-16 spisu) soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi ní a žalovanou dne [datum] žalované v hotovosti v místě bydliště žalované na adrese [adresa žalované], jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč dne [datum]. Převzetí jistiny stvrdila žalovaná vlastnoručním podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala tuto částku s úroky a poplatky v celkové výši 9 296 Kč vrátit předchůdkyni formou 14 měsíčních splátek po 664 Kč s tím, že 1. splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a celková splatnost závazku připadla na [datum]. Žalovaná uhradila 1 164 Kč. 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena úvěrová smlouva, na základě které dne [datum] poskytla žalobkyně žalované v hotovosti částku ve výši 5 000 Kč a žalovaná se tuto částku spolu s poplatkem zavázala vrátit předchůdkyni formou splátek do [datum]. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitelka. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně skutkově netvrdila, že by předchůdkyně před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalované a neposkytla v tomto směru žádné důkazy. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by řádně předchůdkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř. (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010). 6. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 7. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně obdržela v hotovosti částku ve výši 5 000 Kč a uhradila 1 164 Kč. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 1 164 Kč a předchůdkyně jí poskytla částku 5 000 Kč, soud ji zavázal k úhradě rozdílu, tj. částky 3 836 Kč (5 000 – 1 164). Splatnost uvedené částky nastala [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do [datum]. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalovaná dlužnou částku do [datum] neuhradila, a proto jí vznikla v souladu s § 1970 o. z. od [datum] povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyni nevznikl nárok na přiznání dalších částek. 9. Svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena z předchůdkyně na žalobkyni. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.