111 C 14/2022-58 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 8. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 987,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 1. 8. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 21. 5. 2018 sjednána smlouva o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr v částce 15 000 Kč, jelikož však byla smlouva shledána neplatnou, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení, jehož vrácení se žalobkyně jako právní nástupce věřitele domáhá a to ve výši dosud nesplacené. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 5. 2018 má soud za prokázáno, že tato byla sjednána mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že od věřitele převzala v místě svého bydliště v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Spolu s úvěrovou smlouvou byl žalované předán formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 má soud za prokázáno, že [právnická osoba] jako postupitel postoupil společnosti [právnická osoba] jako postupníkovi pohledávky za dlužníky specifikované v příloze č. 1 k této smlouvě, přičemž z této přílohy má soud za prokázáno, že mezi postoupenými pohledávkami je pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 má soud za prokázáno, že [právnická osoba] postoupila mj. pohledávku za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni (prokázáno přílohou č. 1 k této smlouvě). Předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020 vyzývala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 42 308,75 Kč a tato výzva byla žalované odeslána dne 27. 7. 2020, jak má soud za prokázáno z podacího lístku. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a tuto povinnost splnila tím, že jí předala tuto částku při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena neplatně a žalovaná se částkou 15 000 Kč bezdůvodně obohatila. Žalovaná z částky 15 000 Kč uhradila vše kromě částky v žalované výši. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena dle § 1879 o. z. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení právě o tuto částku dle § 2991 o. z. a žalovaná je povinna toto plnění žalobkyni vrátit dle § 2993 o. z. V řízení bylo tvrzeno, že žalovaná nadále dluží částku 987,07 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do této částky včetně úroků z prodlení, na které má žalobkyně nárok podle § 1970 o. z. a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány od 6. 8. 2020 do zaplacení, neboť žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně, která ji byla odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 27. 7. 2020 bez uvedení termínu splnění. Soud proto dle § 573 o. z. vycházel z toho, že zásilka žalované došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 30. 7. 2020. Podle § 1958 o. z. byla žalovaná po výzvě povinna plnit, tj. zaplatit žalobkyni žalovanou částku, ve lhůtě šesti dnů po doručení výzvy. V tomto rozsahu se jedná o velmi krátkou lhůtu, v níž je nutné provést bezodkladné, neprodlené a okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). Žalovaná byla proto povinna dluh žalobkyni zaplatit ke dni 5. 8. 2020, jelikož tak neučinila, dostala se dne 6. 8. 2020 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož ke dni 6. 8. 2020 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 10 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 1. 8. 2019), soud určil, že žalovaná je povinna úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,25 % ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 1 489 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 200 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 189 Kč.