111 C 161/2022-132 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 5. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 819,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 819,27 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 2. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení v částce 1 213,83 Kč za dobu od 3. 10. 2019 do 1. 2. 2020, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 35 819,27 Kč za dobu od 2. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem v částce 2 294 Kč za dobu od 3. 10. 2019 do 1. 2. 2020 s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [IČO] uzavřela s žalovaným dne 17. 1. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný mohl čerpat úvěr po navýšení do výše limitu 36 000 Kč, žalovaný nesplácel úvěr dle dohody, banka proto vyzvala žalovaného k úhradě celé částky s úroky s účinností ke dni 2. 10. 2109, [právnická osoba] postoupila pohledávku žalobkyni dne 28. 1. 2020, žalovaný od doby postoupení do doby podání žaloby na dluh nic nezaplatil, ke dni podání žaloby činila dlužná jistina částku 35 819,27 Kč a k ní dlužné úroky. Žalovaný byl k úhradě žalované částky vyzván před podáním žaloby, k úhradě nedošlo. 2. V projednávané věci žalovaný bez důvodné a včasné omluvy zmeškal dne 28. 6. 2022 první jednání, které se ve věci konalo. Předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno do vlastních rukou spolu s žalobou dne 6. 6. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), tedy nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání mělo konat. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru s dodatkem soud zjistil, že mezi žalovaným jako úvěrovaným (dále také„ klient“ nebo„ dlužník“) a společností [právnická osoba] [IČO] jako úvěrující (dále také„ banka“ nebo„ věřitel“) měla být dne 17. 1. 2018 uzavřena písemná smlouva o kontokorentním úvěru (číslo smlouvy v listině nebylo uvedeno), výše úvěru činila částku 5 000 Kč, úvěr mohl být čerpán v podobě povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet], žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy žalovaný úvěr využil, splátky sjednány nebyly, úrok byl dohodnut ve výši 18,9 % ročně, celkem měl žalovaný zaplatit částku 5 440 Kč. Dne 9. 7. 2018 měl být mezi stejnými smluvními účastníky uzavřen písemný dodatek ke smlouvě, jímž došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 36 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 37 739 Kč Smlouva ani její dodatek neobsahovali vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného, neobsahovali ani údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Z článku 4.1 všeobecných obchodních podmínek věřitele účinných od 1. 1. 2014 soud zjistil, že smlouvu o úvěru lze uzavřít také přes elektronické bankovnictví, či prostřednictvím potvrzovací SMS na určené telefonní číslo, aktivací platební karty, či prostřednictvím přístupového kódu, zaslaného bankou. Za podpis klienta se považoval autorizační kód, zaslaný bankou v autorizační SMS zprávě, nebo unikátní elektronický otisk mobilní aplikace, nebo podpis prostřednictvím elektronického certifikátu. Z dopisu ze dne 17. 1. 2018 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému zřízení kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Z dopisu ze dne 9. 7. 2018 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému navýšení kontokorentu ve výši 36 000 Kč. Doklady o odeslání uvedených dvou dopisů nebyly soudu předloženy. Z výpisu bankovního účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že jeho majitelem byl žalovaný, žalobkyně předložila soudu výpis za dobu od 1. 1. 2017 do 31. 10. 2019, ke dni 31. 8. 2019 vykazoval účet záporný zůstatek ve výši - 35 819,27 Kč, dle poznámky banky uvedené ve výpisu, ke dni 2. 10. 2019 došlo ke zrušení kontokorentního úvěru se zůstatkem k úhradě v částce 35 819,27 Kč. Žalobkyně k důkazu o čerpání úvěru předložila výpis z interního systému banky zpracovaný ke dni 4. 2. 2020, v němž bylo uvedeno, že úvěr byl založen 2. 10. 2019, stejného dne došlo k jeho čerpání ve výši 35 819,27 Kč a ve stejné výši částky došlo ke dni 1. 2. 2020 k odpisu jistiny i úroků a úroků z prodlení. Úvěr byl označen [číslo] tímto číslem nebyla označena ani smlouva o úvěru ani její dodatek. Z poslední výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že banka dopisem ze dne 2. 10. 2019 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 35 819,27 Kč z titulu nepovoleného přečerpání na účtu žalovaného č. [bankovní účet], pokud dluh nezaplatí neprodleně, banka uplatní svůj nárok u soudu. Doklad o odeslání dopisu žalovanému nebylo soudu předložen. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2020 soudu zjistil, že banka jako postupitel postoupila žalobkyni jako postupníkovi pohledávku za žalovaným, pohledávka byla označena v příloze smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2020 soud zjistil, že banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalovanému dne 14. 2. 2020 na adresu [adresa], šlo o adresu, která v předložené smlouvě o úvěru byla označena jako korespondenční. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím advokáta vyzvala žalovaného k bezprostřední úhradě dluhu dopisem ze dne 17. 2. 2020, dluh činil částku 46 659,98 Kč Kč, dopis byl žalovanému odeslán poštou dne 17. 2. 2020 na adresu [adresa] adresu [ulice a číslo], [PSČ] [obec] - [část obce], což je adresa trvalého pobytu žalovaného, uvedené soud zjistil z poštovního podacího archu. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako„ věřitel“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem měla být dne 17. 1. 2018 uzavřena písemná smlouva o úvěru ve výši limitu 5 000 Kč, její písemný dodatek měl být uzavřen dne 9. 7. 2018 a mělo jím dojít k navýšení limitu na 36 000 Kč, věřitel umožnil do výše sjednaného limitu žalovanému přečerpávat zůstatek na jeho účtu č. [bankovní účet], úvěr měl být splacen do jednoho roku od čerpání. Výplata úvěru nebyla doložena, výpisem z účtu č. [bankovní účet] žalobkyně doložila zůstatek na účtu ke dni 31. 8. 2019 ve výši - 35 819,27 Kč. Výplatu úvěru ve výši 35 819,27 Kč ke dni 2. 10. 2019 žalobkyně doložila výpisem z interního systému banky, ve výpisu byl úvěr označen odlišně, od jeho označení ve smlouvě. Smlouvou ze dne 24. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky byla obsažena v příloze smlouvy. Věřitel dopisem ze dne 13. 2. 2020 oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo odesláno poštou na adresu žalovaného, předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 17. 2. 2020 na dvě adresy, korespondenční ze smlouvy a trvalý pobyt. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronick