111 C 364/2021-39 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 8. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 4 885 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 3. 8. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 7. 7. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 3 900 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2. 8. 2015, žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů (jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo svého bankovního účtu, adresu trvalého pobytu a adresu bydliště, e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu), dále uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu, souhlas s registrací a vstupem do uživatelskému účtu byl podmíněn souhlasem žalované s příslušnou smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného políčka formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci, žalovaná dokončila registraci zadáním bezpečnostní SMS, žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, u žalované nedošlo k důvodným pochybám ohledně její platební schopnosti, k čemuž žalobkyně žádné důkazy nenavrhovala, po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byla schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, stranami byla odsouhlasena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž text žalovaná odsouhlasila, úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako číslo smlouvy [číslo], žalovaná se dle smlouvy zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 985 Kč splatný v den splatnosti úvěru, žalovaná do podání žaloby nic nesplatila a to ani po odeslání předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, prvního jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 6. 12. 2021 náhradní formou doručení dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne 3. 3. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, v její příloze byla mezi postoupenými pohledávkami uvedena i pohledávka za žalovanou. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 13. 4. 2021, odeslaným žalované na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako„ věřitel“) společností [právnická osoba], [IČO] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem měla být prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne 7. 7. 2015 uzavřena písemná smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se úvěrující zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 900 Kč na její bankovní účet č. [bankovní účet], žalovaná měla vrátit celkem částku 4 885 Kč do 2. 8. 2015 Smlouva na konci textu měla uvedeno klientské [číslo] které mělo být podpisem žalované, učiněným v elektronickém systému společnosti [právnická osoba] Jiný způsob podpisu žalované předložená listina neobsahovala. V žalobě popsaný proces přidělení uvedeného unikátního kódu soudu doložen nebyl, nebyly soudu doloženy ani všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, které měly být součástí smlouvy. Pro absenci prokázání procesu přidělení proto uvedený kód nemohl být považován za podpis, identifikující výlučně žalovanou. Žádná z důkazních listin rovněž neobsahovala provedení procesu zkoumání schopnosti žalované úvěr splatit. Jako důkaz odeslání peněz z úvěru původním věřitelem žalobkyně doložila výpis z interního systému původního věřitele, v němž byla uvedena částka úvěru, částka poplatku za úvěr a doba splatnosti, nikoliv však datum odeslání částky a účet, na který odeslána být měla. Potvrzení banky o odeslání peněz z úvěru z účtu původního věřitele na účet žalované soudu předloženo nebylo. Dne 13. 4. 2021 byla žalobkyní odeslána předžalobní výzva k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“ rovněž na kontaktní adresu žalované uvedenou shora. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaná na svůj dluh cokoliv zaplatila. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. 4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předmětem posuzovaného závazku bylo poskytnutí částky nižší než 5 000 Kč, což byl dle § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, definiční znak spotřebitelského úvěru. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že mezi týmž věřitelem a spotřebitelem bylo uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, kdy celková částka úvěru by dosáhla nebo přesáhla částku 5 000 Kč, soud v tomto případě vzhledem k tvrzené době uzavření smlouvy věc neposoudil jako spotřebitelský úvěr. Provedenými důkazy nebyla ale existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem byl vzhledem k době tvrzeného uzavření smlouvy (7. 7. 2015) zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, účinný do 18. 9. 2016, který upravoval tři druhy elektronického podpisu - obyčejný elektronický podpis, zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis a uznávaný elektronický podpis. Rozdíl mezi prvními dvěma kategoriemi byl uveden v § 2 písm. a), písm. b) zmíněného zákona, v obou případech však vždy šlo o podpis, umožňující jednoznačnou identifikaci podepisující osoby. V projednávané věci nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený elektronický podpis. Ve smlouvě byl uveden kód, jeho přidělení právě a jen žalované doloženo nebylo. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s její osobou a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Pokud by z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalované byla z prostředků věřitele zaslána na účet částka ve výši 3 900 Kč, soud by považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor věřitele, resp. žalobkyně, která měla za to, že byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením by v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalované vyplaceny. Listina, která měla výplatu částky prokázat, byla jen interním záznamem původního věřitele, v němž nebylo uvedeno ani číslo účtu, na který měly být peníze odeslány. Nemohl být proto učiněn závěr, že se peníze dostaly do dispozice žalované a ta se tímto způsobem obohatila na úkor věřitele. Soud proto žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. nega