112 C 262/2022-41 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 9 160,20 Kč s obchodním a zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] se společností [právnická osoba], dle které jí v hotovosti byly předány finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a tyto se zavázala vrátit spolu s částkou 8 592 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkem mělo být zaplaceno 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč Smlouva byla uzavřena poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalované, a to dle údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr s předložením dokumentů zde zaznačených k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. S ohledem na výši příjmů a výdajů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru. Žalovaná však úvěr nesplatila zcela, uhradila pouze 7 283,99 Kč. Splatnost závazku nastala ke dni poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum] a ode dne následujícího tak věřiteli vzniklo právo na úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a také právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně proto požaduje úhradu nesplacené jistiny ve výši 6 286,89 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 380,84 Kč a 1 002,46 Kč (v sazbě 15 % ročně), nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 980,27 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 565,21 Kč a nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 094,80 Kč (celkem tedy 6 023,58 Kč), dále požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 434 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 439,31 Kč a také zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 551,34 Kč, jakož i běžící zákonný úrok z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které se věřitel zavázal poskytnout žalované jako dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit věřiteli spolu s úrokem ve výši 963 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč, celkem mělo být uhrazeno 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Současně bylo ujednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a také účelně vynaložené náklady spojené se zasláním oznámení o zesplatnění ve výši 1 500 Kč s tím, že k zesplatnění dojde ve lhůtě 30 dnů poté, co bude dlužník vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaná jako dlužník ke smlouvě prohlásila, že od věřitele převzala v místě jejího bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Součástí smlouvy je i předpis splátek a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující základní parametry úvěru. Úvěr byl žalované poskytnut dle její žádosti o úvěr sepsané dne [datum], kde žalovaná požádala o úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že je na mateřské dovolené a její příjem představuje rodičovský příspěvek ve výši 8 841 Kč. Výdaje domácnosti činí celkem 10 000 Kč, z toho 1 500 Kč na bydlení a energie a 8 500 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a žalovaná z této částky hradí 1 000 Kč na bydlení a energie, 5 600 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a dále 100 Kč, tedy její měsíční výdaje činí 6 700 Kč. V žádosti je dále uvedeno, že žalovaná je svobodná, má jedno vyživované dítě do 26 let, bydlí u rodičů, příjem manžela či osoby žijící ve společné domácnosti s žalovanou činí 14 526 Kč. U sepisu žádosti měla žalovaná doložit rozhodnutí o mateřské dovolené a poštovní poukázky, a ve vztahu ke spoluposuzované osobě pracovní smlouvu a výplatní pásky. Dále žalovaná uvedla, že má souhrnnou výši exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů ke dni sepisu žádosti ve výši 10 400 Kč, které řádně splácí, což bylo ověřeno poštovními poukázkami. 4. Pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a o této skutečnosti informoval původní věřitel žalovanou oznámením ze dne [datum] zaslaným doporučeně dne [datum], v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 20 442,93 Kč s příslušenstvím novému věřiteli, kterým je žalobkyně do 10 dnů po obdržení dopisu. O úhradu dlužné částky byla žalovaná vyzývána také dopisem žalobkyně ze dne [datum], jakož i předžalobní výzvou ze dne [datum], která jí byla zaslána doporučeně téhož dne, s termínem splnění do [datum]. 5. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala částku 10 000 Kč vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měla zaplatit částku 18592 Kč ve 14 měsíčních splátkách, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradila 7 283,99 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že zaplatila něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalované, avšak dle názoru soudu toto učinil nedostatečně. 6. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žalovaná je na mateřské dovolené s příjmem ve výši 8 841 Kč, má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, žije u rodičů, její výdaje činí 10 000 Kč a spolu s další posuzovanou osobou měla mít k dispozici ještě další příjem 14 526 Kč. Žalovaná při sepisu žádosti předložila pouze doklady o příjmech, čímž mohla být náležitě ověřena pouze aktivní stránka žalované. K prokázání výše výdajů však žalovaná nepředkládala žádné doklady osvědčující výši nákladů zejména na bydlení ani ve vztahu k dalším nesplaceným závazkům v částce 10 400 Kč, není tak zřejmé, zda se jednalo o celkové nesplacené závazky či jednotlivé dlužné měsíční splátky. Soud tedy dospěl k závěru, že nebyla náležitě zjištěna zejména pasivní stránka žalované, ta nebyla osvědčena a doložena dalšími důkazy a tudíž nelze učinit závěr, že by původní věřitel náležitě zjišťoval úvěruschopnost žalované a tato byla skutečně po dobu 14 měsíců schopna ze svého příjmu ve výši 8 841 Kč hradit předepsané splátky v částce 1 328 Kč spolu ještě s dalšími závazky. 7. K soudnímu jednání se žalobkyně nedostavila, a proto ji soud nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit a předložit další důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, neboť toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. 8. Soud proto učinil závěr, že původní věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalované částku 10 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné