112 C 394/2021-70 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkové částky 4 006 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení z částky 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím jejich internetových stránek. Dle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 500 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 2 548,25 Kč a smluvní úrok z úvěru do [datum], avšak svůj závazek nesplnil. Pohledávku za žalovaným z této smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 8 456,01 Kč a sestávala z nesplacené jistiny 2 500 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 548,25 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 372,60 Kč, smluvní pokuty sjednané pro případ neuhrazení úvěru v termínu splatnosti ve výši 1 250 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 385,16 Kč a z nákladů na vymožení pohledávky ve výši 400 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného požaduje žalobkyně také zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že původní věřitel porušil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele při sjednávání úvěrové smlouvy, když toto neučinil ani v nejelementárnějším rozsahu. [právnická osoba] si musela být vědoma skutečnosti, že žalovaný není úvěruschopný, a to na základě jeho negativní dlužnické historie vůči této společnosti, kdy i vůči tomuto věřiteli měl závazky, které opakovaně nebyl schopen ve lhůtě splatnosti hradit, k čemuž byl opakovaně tímto věřitelem vyzýván. Dále namítal neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na sjednanou výši úrokové sazby ve výši 40 % ročně a RPSN ve výši 9685,10 % při včasném splácení úvěru. Dále namítal, že náklady na mimosoudní vymáhání pohledávek nevyplývají ze smlouvy o úvěru, ale o nárok jednostranně určený žalobkyni v dopise ze dne [datum]. 3. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzala žalobkyně bez bližšího odůvodnění žalobu částečně zpět o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 326,71 Kč, o kapitalizovaný úrok ve výši 4320,85 Kč, o náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a o částku 1 250 Kč (smluvní pokutu). Požadovala zaplacení částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, neboť tato částka byla právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému prokazatelně převedena na jeho bankovní účet. O tomto dispozitivním úkonu žalobkyně rozhodl soud dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 4. Po částečném omezení žaloby žalovaný souhlasil s úhradou částky 2 500 Kč, která mu fakticky byla poskytnuta, avšak dle něj by úroky z prodlení měly být žalobkyni přiznány až od lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě, tj. od [datum]. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. B0009970217596762, dle které byly žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 500 Kč, a to dne [datum], jak bylo potvrzeno [právnická osoba] Ve smlouvě bylo ujednáno vrácení poskytnutého úvěru do [datum]. Žalovaný úvěr včas nevrátil a pohledávku za žalovaným z této smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, oznámila původní věřitelka žalovanému dopisem ze dne [datum], v němž byl žalovaný informován jednak o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy žalobkyni a současně byl vyzván k úhradě dluhu 8 456,01 Kč ze smlouvy shora specifikované do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum] prostřednictvím České pošty. Upomínkami ze dne [datum], [datum], jakož i předžalobní výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] byl žalovaný opětovně vyzýván k úhradě dlužné částky žalobkyni. 6. Po částečném omezení žaloby zůstala předmětem řízení částka 2 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení, přičemž žalovaný s úhradou částky 2 500 Kč souhlasil. Soud považuje žalobu v této části za důvodnou. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným o poskytnutí zápůjčky v uvedené výši dle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále o. z.). Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků této smlouvy, kdy žalovaný vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, a jde tak o spotřebitelskou smlouvu dle ust. § 1810 o. z., posoudil jako neplatnou z důvodu nesplnění povinností vyplývajících v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouva je z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání spotřebitelského úvěru absolutně neplatná dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu (navíc v dané věci žalovaný jako spotřebitel tuto neplatnost namítal i prokazoval). Žalovaný jako spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru., tedy částku 2 500 Kč, přičemž této své povinnosti se žalovaný nijak nebrání. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť jí pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně jako věřitel má rovněž právo na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., které jí byly žalobkyni přiznány od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky odeslaným žalovanému dne [datum] s termínem splnění do 10 dnů. Protože byla výzva zasílána žalovanému s využitím provozovatele poštovních služeb, vycházel soud z tzv. domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum]. Žalovaný měl 10 dnů na zaplacení dlužné částky, takže pokud svou povinnost do [datum] nesplnil, je od [datum] v prodlení a od tohoto dne přísluší věřiteli úroky z prodlení, které byly přiznány ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb, tj. 8,5 % ročně. Ve zbývající části, tj. v rozsahu úroků z prodlení z částky 2 500 Kč předcházející datu [datum] soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v tomto období nepochybně žalovaný v prodlení s úhradou svého peněžitého závazku vůči žalobkyni nebyl. Stejně tak zamítl úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z přiznané částky od [datum] do zaplacení, neboť se jedná o sazbu, která překračuje sazbu stanovenou zákonem a žalobkyni tedy na tento rozdíl nevznikl nárok. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 16 odst. 2 věty první o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 560 Kč. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšný v rozsahu 70% (představující zastavení řízení o částky uvedené ve výroku I. rozsudku v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zaviněného žalobkyní, včetně zamítnutého nároku na úroky z prodlení) a neúspěšný v rozsahu 30 %, tudíž má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 %. Žalovanému vznikly náklady řízení za právní zastoupení ve výši 3 900 Kč, a to za převzetí zastoupení, sepis odporu a účast u soudního jednání dne [datum] při odměně dle §§ 7, 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu po 1 000 Kč za jeden úkon, včetně 3 režijních paušálů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Jiné náklady žalovaný nepožadoval. Žalobkyně byla proto zavázána k úhradě částky 1 560 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).