115 C 19/2022-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 a doplněnou dne 22. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 252,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 196,40 Kč, s úrokem z prodlením ve výši 10 % ročně z částky 25 252,96 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 30 261,64 Kč, částky 434 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částky ve výši 11 666,87 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení vypočtenou za období od 6. 3. 2020 do 11. 6. 2021. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] uzavřela dne 5. 10. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] předala mu částku 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 43 640 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 920 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 32 290 Kč. Žalobkyně doložila smlouvu o postoupení žalované pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 14. 3. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] se dne 5. 10. 2018 zavázala poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 43 640 Kč, tj. o úrok ve výši 4 649 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 26 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 191 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celou dlužnou částku 83 640 Kč v 17 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 920 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí hotovosti 40 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byla smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, max. ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 17 % ročně. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 5. 10. 2018 (tedy v den uzavření úvěrové smlouvy) poskytl společnosti [právnická osoba] tyto informace o své majetkové situaci: je zaměstnán do 31. 12. 2050 s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 768 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 10 790 Kč, tj. částka 4 000 Kč vynaložená na výdaje spojené s bydlením, částka 5 590 Kč vynaložená na dopravu, jídlo, osobní náklady žalovaného a částka 1 200 Kč vynaložená za telefon. Žalovaný je svobodný, bydlí v nájemním bydlení, nemá děti. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. 8. Z oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení výzvy. Z podacího archu bylo zjištěno, že dne 9. 8. 2021 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 18. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení. Z podacího archu bylo zjištěno, že dne 20. 10. 2021 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného. 10. Z písemného pokynu bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2050. 11. Z výplatních lístků žalovaného za období červen 2018 až srpen 2018 bylo zjištěno, že průměrný čistý příjem žalovaného v tomto období činil 28 783 Kč. 12. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] předala dne 5. 10. 2018 žalovanému částku 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 43 640 Kč. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Tato pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Schopnost žalovaného splácet úvěr společnost [právnická osoba] ověřila z tvrzení žalovaného v rámci žádosti o úvěr, z písemného pokynu a z výplatních lístků za období červen 2018 až srpen 2018. Žalobkyně ani přes výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 9. 2. 2022, č. j. 115 C 19/2022-29, nepředložila soudu důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ke dni 5. 10. 2018, tj. neprokázala finanční situaci žalovaného v době uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. 13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 15. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 17. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 18. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od společnosti [právnická osoba] v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. o. z. a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskyto