115 C 20/2022-92 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 5. 2021 a doplněnou dne 9. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 10 424,58 Kč s úrokem ve výši 2 209,72 Kč, s úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky 10 424,58 Kč za dobu od 19. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 679,21 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 424,58 Kč za dobu od 19. 2. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 28. 12. 2015 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,88 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpané peněžní prostředky formou měsíčních splátek ve výši 3 % z aktuální výše dlužné částky, minimálně ve výši 200 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 11. 7. 2019 a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru. Žalovaný dluží žalobkyni částku 10 424,58 Kč na jistině úvěru a dále smluvní úrok a úrok z prodlení. Dosud žalovaný neuhradil na žalobou uplatněnou pohledávku ničeho. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a připojila listinné důkazy na podporu tohoto tvrzení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 28. 2. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne 28. 12. 2015 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet vyčerpané finanční prostředky podle pravidel splácení stanovených v žádosti o vydání karty. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,88 % ročně. 6. Z Nezávazné žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni dne 28. 12. 2015 o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč a uvedl tyto informace ohledně své majetkové situace: bydlí společné s družkou v nájemním bydlení, je zaměstnán s čistým příjmem ve výši 19 088 Kč měsíčně, není v exekuci, splácí úvěry měsíční splátkou v celkové výši 2 712 Kč (1 812 Kč + 900 Kč). Žalovaný neuvedl, jaké jsou jeho pravidelné měsíční výdaje. 7. Ze Žádosti o zřízení kartového účtu a karty bylo zjištěno, že dne 28. 12. 2015 bylo mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuto splácení úvěru dle smlouvy o úvěru ze dne 28. 12. 2015 splátkou ve výši 3,20 % z dlužné částky. 8. Z Dodatku ke smlouvě ke kartovému účtu bylo zjištěno, že úvěrový limit, který poskytla žalobkyně žalovanému, se snižuje na částku 10 000 Kč. 9. Z pohledu čerpání úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dosud dluží žalobkyni vyčerpané finanční prostředky ve výši 10 424,58 Kč. 10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období červenec 2015 až září 2015 bylo zjištěno, že žalovaný měl v tomto období průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 19 765 Kč, žalovaný splácel další dva úvěry měsíčními splátkami ve výši 861 Kč a ve výši 941 Kč. Konečný zůstatek na účtu žalovaného v tomto období činil 790,13 Kč. Dne 9. 7. 2015 žalovaný vybral z účtu hotovost 17 000 Kč, dne 7. 8. 2015 žalovaný vybral z účtu hotovost 19 000 Kč a dne 9. 9. 2015 žalovaný vybral z účtu hotovost 13 000 Kč. 11. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období říjen 2015 až prosinec 2012 bylo zjištěno, že žalovaný měl v tomto období průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 20 855 Kč, žalovaný splácel další dva úvěry měsíčními splátkami ve výši 1 694 Kč a ve výši 941 Kč. Konečný zůstatek na účtu žalovaného v tomto období činil 46,10 Kč. Dne 7. 10. 2015 žalovaný vybral z účtu hotovost 18 000 Kč, dne 11. 11. 2015 žalovaný vybral z účtu hotovost 17 000 Kč a dne 8. 12. 2015 žalovaný vybral z účtu hotovost 15 000 Kč. 12. Z dopisu ze dne 8. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru s tím, že v případě neuhrazení dojde k výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně a k zesplatnění celého úvěru. 13. Z dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného, zásilka byla uložena u pošty k vyzvednutí dne 30. 7. 2019. 14. Z dopisu ze dne 20. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení, lhůta k plnění byla stanovena 5 dnů ode dne doručení výzvy. 15. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že dne 20. 2. 2020 právní zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku na adresu žalovaného. 16. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč, později ho snížila na 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k jeho splácení, tuto svou povinnost však porušil, dostal se do prodlení se splácením splátek úvěru a žalobkyně využila svého práva a požádala žalovaného o okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný však ani na výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému tzv. předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně nedoložila soudu listinné důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru co do pasivní majetkové stránky žalovaného. 17. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 18. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 19. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 20. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení byla smlouvou o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného podle § 9 ZSÚ a článku 8 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu k odbornému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nepostačí informace sdělené spotřebitelem během sjednávání úvěru, nezbytné je veškeré příjmy a výdaje spotřebitele ověřit doložením příslušných dokumentů (pracovní smlouva, výplatní lístek, potvrzení o výši nájemného apod.). Z doložených listinných důkazů nelze určit pravidelné měsíční výdaje žalovaného, je naopak zřejmé, že žalovaný měl vícero věřitelů a zůstatek finančních prostředků uložených na jeho účtu byl ke konci září 2015 a dále ke konci prosince 2015 velmi nízký, jednalo se o korunové položky. Výpisy z účtu žalovaného poskytují obraz o výši jeho měsíčních nákladů, který je možno dovodit z výše částek vybíraných v hotovosti, po jejich výběru na účtu žalovaného zůstávala minimální částka k úhradě dluhů. Soud má za to, že žalobkyní předloženými listinnými důkazy nebyla prokázána pasivní majetková stránka žalovaného v rozhodné době, dle výběru hotovosti z účtu žalovaného nelze s jistotou určit jeho pravidelné měsíční výdaje. Z uvedeného má soud za to, že ž