115 C 213/2022-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 4. 2022 a doplněnou dne 4. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 456,68 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 323,73 Kč za dobu od 18. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 148 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit v 12 měsíčních splátkách ve výši 677 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 2. 2021. Úroková sazba byla sjednaná ve výši 44,80 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného s placením sjednaných splátek v době delší 30 dnů byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a zjistila, že žalovaný je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 18 500 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 6 100 Kč, žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě a žije v nájmu. Žalobkyně učinila dotaz na registr dlužníků SOLUS. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru do částky 3 456,68 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 2 977,50 Kč, úrok ve výši 223,95 Kč, pojistné ve výši 128 Kč a smluvní pokutu ve výši 127,23 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 25. 7. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Dne 19. 12. 2020 byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva) mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, na základě Smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 148 Kč za účelem koupě zboží – pračky a sušičky. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 645 Kč vždy k 17. dni v kalendářním měsíci počínaje dnem 17. 1. 2021. Úroková sazba byla sjednána ve výši 44,8 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného s placením sjednaných splátek v době delší 30 dnů byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 18 500 Kč a jeho měsíční náklady jsou ve výši 6 100 Kč, dále uvedl, že nemá žádné další závazky, je svobodný, bezdětný a bydlí v nájmu. Podle historie splácení úvěru žalovaný dosud zaplatil částku 5 516 Kč. Dopisem ze dne 24. 2. 2022, který byl odeslán žalovanému dne 25. 2. 2022, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího neuhrazení. 5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 7. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 8. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 9. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 10. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Z doložených listinných důkazů nelze určit pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pouze z jeho tvrzení, nikterak si tyto informace neověřila (výplatní pásky, potvrzení o platbě nájmu, SIPO apod.). Z toho důvodu má soud za to, že žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 148 Kč a žalovaný dosud na tuto částku uhradil 5 516 Kč, je tedy z neplatné smlouvy podle § 2991 o. z. povinen uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 632 Kč. Žalobkyni byl přiznán rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v souladu s § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; úrok z prodlení byl přiznán ode dne 15. 3. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 24. 2. 2022, který mu byl doručen dne 28. 2. 2022 (§ 573 o. z.) a ve kterém byla stanovená 14denní lhůta k plnění. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, smluvních úroků, smluvní pokuty, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení. 11. O náhradě nák