115 C 321/2021-64 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 380,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 1. 6. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 14. 5. 2019 se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru a žalované byla převodem na její účet poskytnuta částka 3 200 Kč, tuto částku měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 180,48 Kč do dne 31. 5. 2019. Žalovaná dosud nic nevrátila. Žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek. V doplnění žaloby ze dne 3. 11. 2021 žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně se zabývala úvěruschopností žalované před uzavřením smlouvy tak, že lustrovala žalovanou v dostupných databázích dlužníků a dále vycházela ze sdělení žalované ohledně její finanční situace. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 7. 10. 2021 za použití fikce doručení podle § 49 o. s. ř. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Dne 14. 5. 2019 společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru č. [anonymizováno], společnost [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalované převodem na její účet částku 3 200 Kč za poplatek ve výši 2 180,48 Kč, splatnost úvěru byla stanovena dne 31. 5. 2019 Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaná ji podepsala SMS kódem bvdm. Dne 14. 5. 2019 společnost [právnická osoba], zaslala na účet žalované částku 3 200 Kč, platba je specifikovaná rodným číslem žalované. Dne 18. l3. 2021 společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla žalobkyni mezi jinými postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. [anonymizováno]. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 společnost [právnická osoba], oznámila žalované, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky ve lhůtě 3 dnů s upozorněním na podání žaloby v případě jejího neuhrazení. Dne 2. 2. 2021 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalované dle smlouvy. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 7. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 8. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od společnosti [právnická osoba], v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Dále se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnosti dané jí § 9 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru a článkem 8 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť žalovaná byla při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele a z toho důvodu jí slouží zákonem daná ochrana. Dle názoru soudu k odbornému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nepostačí informace sdělené spotřebitelem během sjednávání úvěru, nezbytné je veškeré příjmy a výdaje spotřebitele ověřit doložením příslušných dokumentů (pracovní smlouva, výplatní lístek, potvrzení o výši nájemného apod.). Žalobkyně v rámci tohoto řízení netvrdila a ani nedoložila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované výše popsaným způsobem a následkem porušení této zákonem stanovené povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a podle čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 3 200 Kč převodem na její účet a dle tvrzení žalobkyně dosud žalovaná dosud na tento úvěr nezaplatila ničeho, jednalo se o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., a proto soud zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 300 Kč (§ 2993 o. z.). Soud přiznal žalobkyní nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 9. 2. 2021, neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 2. 2. 2021, který byl doručen žalované dne 5. 2. 2021 (§ 573 o. z.). V této výzvě byla stanovená 3denní lhůta k plnění dluhu, dnem 9. 2. 2021 se žalovaná ocitla v prodlení a od toho dne žalobkyni náleží úrok z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy žalobkyni nevzniklo právo na úhradu poplatku a částečně ani na žalobou požadovaný úrok z prodlení. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 Kč, přičemž tato částka představuje 2 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 51 % a úspěchu žalované v rozsahu 49 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 1 489 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč. Odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) – tj. 3 x 200 Kč, režijní paušál za 3 úkony právní služby činí 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem daně z přiznané hodnoty, a proto soud podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení rovněž částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech nákladů krom soudního poplatku (tj. částku 189 Kč). Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalované a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.