115 C 341/2021-69 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 485 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 485 Kč za dobu od 24. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 1. 5. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla převodem na jeho účet částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr navýšený o poplatek 330 Kč zaplatit. Žalovaný dvakrát požádal o prodloužení splatnosti úvěru, za což mu byl účtován poplatek ve výši 2 x 990 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného se splacením úvěru žalobkyně požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 x 500 Kč a rovněž náklady na upomínání žalovaného v celkové výši 660 Kč. Žalobkyně požaduje dále jednorázovou smluvní pokutu ve výši 1 046 Kč, tj. 10 % z nesplacené jistiny včetně úroků. Žalovaný dosud uhradil částku 1 505 Kč. Na žalobou uplatněnou pohledávku nezaplatil ničeho. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu a uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy na základě statistického modelu, dále lustrací žalovaného v dostupných databázích dlužníků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 15. 10. 2021 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o úvěru (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 1. 5. 2020 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaný smlouvu podepsal zadáním SMS kódu [číslo]. Žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy z jeho občanského průkazů, jehož kopii doložila soudu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 330 Kč v 24 měsíčních splátkách. Pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru byl dohodnut poplatek ve výši 990 Kč Součástí smlouvy byl Sazebník poplatků, podle kterého poplatek za poskytnutí úvěru činí 33 Kč za každou tisícikorunu. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 3 % z dlužné jistiny v případě prodlení delšího 30 dnů, smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení se splátkou úvěru a jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z nesplacené jistiny, úroků, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky a to pro případ zesplatnění úvěru z důvodu prodlení dlužníka. 6. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad vztahujícímu se k úvěru ze Smlouvy žalovaný dosud uhradil na tento úvěr částku 1 505 Kč. 7. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 20. 9. 2021 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 1. 5. 2020 žalovaný. 8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 1. 5. 2020 na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč. 9. Z dopisu ze dne 23. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě úvěru ze Smlouvy po jeho zesplatnění. 10. Z dopisu ze dne 30. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu ze Smlouvy ve lhůtě 30 dnů ode dne sepsání výzvy a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. 11. Z podacího archu soud zjistil, že dne 3. 5. 2021 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného dle Smlouvy. 12. Na základě výše uvedených listinný důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet částku 10 000 Kč, žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, dosud uhradil pouze 1 505 Kč. Žalobkyně k výzvě učiněné usnesením ze dne 15. 9. 2021, č. j. 115 C 341/2021-53, nedoložila soudu skutečnost, že zkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. 13. Podle § 86 zákona č. 257/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 15. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 17. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 18. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Žalobkyně podklady vztahující se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soudu nedoložila. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel úvěru není nadměrně zadlužen. Žalobkyně tvrdila, že lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích dlužníků, tuto skutečnost nikterak nedoložila. Podle § 87 ZoSÚ je zapotřebí, aby spotřebitel namítal neplatnost úvěrové smlouvy (tj. relativní neplatnost). Zde je však třeba dle názoru soudu vycházet ze Směrnice, která je závazná pro soud a jejíž článek 23 stanoví, že sankce za porušení povinnosti stanovených směrnicí mají být účinné a odrazující. Soud vykládá § 87 ZoSÚ v souladu s touto směrnicí, a proto sám z moci úřední přihlíží