116 C 260/2022-85 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“), [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], zapsaná v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod sp. zn.: B 2051. [příjmení] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen„ obchodní podmínky“) a všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen„ ceník“). Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 44 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,2 % měsíčně z čerpaných prostředků (viz ceník část 5.2 kreditní karty, bod 4. splácení karty). Současně byl žalovaný dle bodu X. 4. obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle bodu X. 5. obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ve smyslu čl. XVI. 1. (i) obchodních podmínek. Dle ustanovení čl. XVI. 2. (ii) byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s tímto ustanovením tak přistoupila banka dopisem ze dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 6 715,19 Kč, z částky ve výši 709,31 Kč sestávající z úroků a z částky 3 097,96 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. Žalobkyně požaduje smluvní úrok z úvěru ve výši 23,99 % p.a. z jistiny 6 715,19 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z jistiny. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění zaslal a žalovanému prostřednictvím svého advokáta předžalobní výzvu, ve které ho upozornila, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok soudně u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaný ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil. 2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila svá tvrzení. Právní předchůdce žalobkyně při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo]. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Žalovaný čerpal z předmětného úvěru částku ve výši 57 792,66 Kč a uhradil na částku 47 270,20 Kč. 3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně upřesnila své podání s tím, že žalovaný vyčerpal celkovou částku z předmětného úvěru ve výši 51 104,47 Kč, a to bez úroků, poplatků, pokut. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud jednal v nepřítomnosti žalovaného. 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 6. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, když žalovaný byl dne [datum] vyrozuměn o postoupení pohledávky. Na základě návrhu na uzavření smlouvy a následné akceptace ze dne [datum] došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], a žalovaným, k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, kdy banka umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky do úvěrového limitu 44 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěrové prostředky splatit spolu s úrokovou sazbou 23,99 % ročně a měsíčním poplatkem za správu karty ve výši 50 Kč. V návrhu smlouvy je žalovaný identifikován osobními údaji s tím, že bydlí v pronajatém domě/bytě, je svobodný, vyučen, pracuje jako zaměstnanec, a to manuální pracovník u firmy A123 [právnická osoba], s příjmem 22 000 Kč, a to od října 2017 [ulice] splátky jiných úvěrů činí 4 096 Kč. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný čerpal 51 104,47 Kč a uhradil 47 270,20 Kč. 7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěrovou kartu s úvěrovým rámcem ve výši 44 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když vycházel toliko z údajů uvedených žalovaným, které si žádným způsobem neprověřil. Žalobkyni navíc nebyla známa výše výdajů žalovaného spojených s bydlením. U jednání nařízeného soudem na den [datum] byla žalobkyně poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., s tím, aby dotvrdila a navrhla důkazy k tomu, že řádně zkoumala úvěruschopnost. Žalobkyně neuvedla další tvrzení ani nenavrhla další důkazy. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 51 104,47 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 47 270,20 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 3 834,27 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne [datum]. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 8. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.