117 C 10/2022-95 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 100 429,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela prostřednictvím internetového bankovnictví s žalovaným smlouvu o používání kreditní karty mBank č. [anonymizováno], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr do výše úvěrového limitu 100 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Souhlas se zřízením hotovostního úvěru žalovaný potvrdil zadáním autorizačního kódu, který nahrazuje jeho podpis. Kreditní karta byla žalovanému zaslána poštou, aktivace karty byla žalovaným provedena dne [datum] v internetovém bankovnictví. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 23,8 % ročně z vyčerpané jistiny úvěru a poplatky dle sazebníku žalobkyně formou minimálních měsíčních splátek ve výši 3 % z vyčerpaných prostředků, minimálně ve výši 50 Kč měsíčně, přičemž dle Podmínek pro vydávání a používání kreditních karet m [příjmení], které jsou nedílnou součástí smlouvy, byla žalobkyně oprávněna provést úhradu splátek inkasem z běžného účtu žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele (BRKI/NRKI, ISIR, [příjmení]). Příjem žalovaného byl ověřen z kreditních operací na jeho běžném účtu, který za posledních 6 měsíců činil 71 623 Kč měsíčně a byl tvořen především pravidelným příjmem žalovaného ze zaměstnání. Přezkumem úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by bránila poskytnutí úvěru žalovanému. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, když neuhradil splátky za měsíce září, říjen a listopad 2020, žalobkyně tedy využila svého práva a v souladu se smlouvou a podmínkami ke kreditní kartě, dopisem zaslaným žalovanému dne [datum] úvěrovou smlouvu vypověděla, čímž se celý dluh stal splatným. Žalovaný prostřednictvím kreditní karty vyčerpal celkem částku ve výši 198 618,58 Kč, na čerpaný úvěr uhradil v období od [datum] do [datum] celkem 97 918,43 Kč. Dlužná jistina úvěru tedy činí 100 429,26 Kč. Součástí dlužné jistiny se staly i vyúčtované poplatky spojené s užíváním karty dle platného sazebníku v celkové výši 2 231,92 Kč. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhá úhrady sjednaného úroku kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] ve výši 28 366,23 Kč a dále ve výši 23,8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 100 429,26 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 100 429,26 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den [datum] a [datum], se nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetového bankovnictví dne [datum] smlouvu o používání kreditní karty mBank č. GNN [bankovní účet], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 100 000 Kč. Úvěr měl být žalovaným čerpán prostřednictvím kreditní karty, která byla žalovaným aktivována dne [datum]. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu s úrokem ve výši 23,8 % ročně ve sjednaných minimálních splátkách (prokázáno smlouvu o používání kreditní karty mBank č. GNN [bankovní účet] ze dne [datum], záznamem o potvrzovací SMS zprávě s autorizačním kódem a záznamem o aktivaci kreditní karty). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z průměrného příjmu žalovaného ze zaměstnání za posledních 6 měsíců ve výši 71 623 Kč, který byl ověřen z běžného účtu žalovaného, dále bylo zjištěno, že žalovaný splácí další 3 závazky v celkové splátce 9 179 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum] a výpisem z Credit Bureau). Žalovaný prostřednictvím kreditní karty vyčerpal z úvěrového účtu č. [bankovní účet] v období od [datum] do [datum] celkem 158 505,80 Kč, na splátkách uhradil v daném období celkem 97 718,43 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ke kreditní kartě [anonymizována čtyři slova] za období od [datum] do [datum]). Dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 15 212,88 Kč do sedmi dnů ode dne doručení této výzvy s tím, že pokud v dané lhůtě k úhradě dluhu nedojde, je tato výzva zároveň vypovězením smlouvy o používání kreditní karty č. [anonymizováno]. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (prokázáno Poslední výzvou k uhrazení dlužné částky/výpovědí smlouvy ze dne [datum] a přiloženou dodejkou). Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 128 795,49 Kč s příslušenstvím nejpozději do 7 dnů od odeslání této výzvy, s tím, že úvěr byl ke dni [datum] prohlášen věřitelem za okamžitě splatný. Výzva byla zaslána žalovanému dne [datum] (prokázáno výzvami k úhradě dluhu ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil. 4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 100 000 Kč, které žalovaný v období od [datum] do [datum] celkem 158 505,80 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pouze uvedla, že posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu žalovaného ve výši 71 623 Kč, který byl ověřen z běžného účtu žalovaného, a informace o existenci dalších třech závazků žalovaného v celkové splátce 9 179 Kč měsíčně. Svá tvrzení ohledně přezkumu majetkových poměrů žalovaného, zejména o jeho výdajů a životních nákladů, žalobkyně ač poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. nedoplnila, provedení dalších důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku soudu nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši 158 505,80 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to splátkami v celkové výši 97 718,43 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy ne