117 C 12/2022-24 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 12. 2021 domáhala proti žalované zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 6. 2. 2020 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] a.s. úvěr ve výši 4 000 Kč v hotovosti, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s příslušenstvím původnímu věřiteli s příslušenstvím do 7. 3. 2020. Žalovaná neuhradila sjednanou částku řádně a včas, čímž jí vznikla rovněž povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle Sazebníku Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, s účinností ke dni 14. 6. 2021, byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2021. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 5 950 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč a paušální náhrady za upomínání ve výši 150 Kč. Po postoupení pohledávky uhradila žalovaná na svůj dluh částku 2 500 Kč, která byla na pohledávku evidovanou za žalovanou alokována v souladu se zákonem. Žalovaná tedy dluží žalobkyni na jistině částku 4 000 Kč, dále žalobkyně požaduje úhradu úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny dluhu, tj. z částky 4 000 Kč za dobu od 2. 10. 2021 do zaplacení, úhradu úroku kapitalizovaného ve výši 61,51 Kč a úhradu nákladů účelně vynaložených na mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne 9. 11. 2021. 2. Přípisem doručeným soudu dne 7. 1. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 61,51 Kč. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby učiněnému před zahájením prvního jednání, soud řízení v souladu s ust. § 96 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 9. 3. 2022 a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 2. 2020 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 2. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] označena jako věřitel se touto listinou zavazuje poskytnout žalované jako klientovi úvěr ve výši 4 000 Kč s úrokovou sazbou 0 % ročně a žalovaná se zavazuje vrátit věřiteli částku v celkové výši 4 000 Kč jednorázově do 30 dnů. Pro případ prodlení žalované se zaplacením jakékoli splátky byla mimo jiné sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni takového prodlení a poplatek ve výši 50 Kč za každou odeslanou upomínku. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že je uzavřena okamžikem potvrzení přijetí částky žalovanou, přičemž žalovaná podpisem smlouvy stvrzuje přijetí hotovosti ve výši 4 000 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že její součástí jsou obchodní podmínky a sazebník. Smlouva je podepsána pouze žalovanou. Dne 11. 6. 2021 společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek specifikovaných v příloze 1 této smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původním věřitelem dne 25. 6. 2021, zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů ode dne doručení oznámení (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 včetně příloh, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 a podacím archem ze dne 29. 6. 2021). Výzvou ze dne 9. 11. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 3 568,36 Kč s příslušenstvím, výzva byla žalované odeslána dne 11. 11. 2021 (prokázáno Výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021 a podacím archem ze dne 11. 11. 2021). Z dalších předložených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění. 5. Žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a následujících občanského zákoníku, a to v ústní formě, když předložená vyhotovení smlouvy nejsou podepsána smluvními stranami smlouvy. Dne 6. 2. 2020 převzala žalovaná na základě této ústní smlouvy zápůjčku ve výši 4 000 Kč, což stvrdila svým podpisem. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, uvedla, že žádnými důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tato zákonná povinnost byla splněna, nedisponuje. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku v celkové výši 4 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnila, a to dle tvrzení žalobkyně částku v celkové výši 2 500 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 1 500 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč – úhrada ve výši 1 500 Kč). Jelikož je žalovaná s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 1 500 Kč, a to to ode dne 13. 7. 2021, když žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána až v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021, odeslaným dne 29. 6. 2021. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 2. 7. 2021 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 12. 7. 2021. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. V případě nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky žalobkyní ve výši 651 Kč, žalobkyně výši těchto vzniklých nákladu nedoložila ani neprokázala účelnost takto vynaložených nákladů. Co tohoto nároku byla tedy žaloba rovněž zamítnuta. Aktivní legitimace žalobkyně k