117 C 61/2022-111 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 021 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu s úrokem a poplatky dle sazebníku žalobkyně formou minimálních měsíčních splátek ve výši 2 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a došla k závěru, že žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru lze vyhovět. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, žalobkyně tedy využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami, jež jsou nedílnou součástí smlouvy, dopisem ze dne 30. 5. 2020 prohlásila k tomuto dni úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Dlužná částka ke dni zesplatnění úvěru se skládala z dlužné jistiny úvěru ve výši 9 778 Kč, dlužných smluvních poplatků ve výši 1 843 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 2 400 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném úhradu úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 20. 9. 2019 do 30. 5. 2020, ve výši 1 196,40 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 31. 5. 2020 do 27. 10. 2020 ve výši 1 403,65 Kč a dále v zákonné výši 10 % ročně z částky 10 974,40 Kč za dobu od 28. 10. 2020 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 13. 4. 2022, se nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání karty, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Úvěr měl být žalovaným čerpán prostřednictvím kreditní karty, která mu bude předána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu s úrokem ve výši 22,99 % ročně a poplatky sjednanými ve smlouvě v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání karty ze dne 20. 9. 2019). Dle čl. 18 a 19 produktových podmínek byla žalobkyně oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení, ocitne-li se klient se s plněním jakékoli pohledávky banky v prodlení (prokázáno Produktovými podmínkami spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu žalobkyně účinnými od 1. 1. 2018). Žalovaný prostřednictvím kreditní karty [číslo] vyčerpal v období od 20. 9. 2019 do 31. 8. 2020 celkem 12 932 Kč, na splátkách uhradil v daném období celkem 3 200 Kč (prokázáno výpisem ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] za období od 20. 9. 2019 do 31. 8. 2020). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházela z příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 13 200 Kč, celkový příjem domácnosti žalovaný uvedl ve výši 15 000 Kč. Pracovní poměr měl žalovaný mít uzavřen na dobu neurčitou. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmu žalovaného byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, přičemž bylo počítáno s částkou životního minima klienta. Ze svých interních zdrojů žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr závazky žádné další splátky závazků. Po individuálním hodnocení žalovaného žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla a úvěr schválila (prokázáno vyjádřením žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 21. 3. 2022 a žádostí o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání Karty ze dne 20. 9. 2019). Dne 31. 5. 2020 žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 31. 5. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 15 217,40 Kč nejpozději do 15. 6. 2020. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 2. 6. 2020 (prokázáno upomínkou-rozhodnutím o zesplatnění a žádostí o splacení dluhů z úvěru ze dne 31. 5. 2020 a podacím poštovním archem ze dne 2. 6. 2020). Dne 27. 10. 2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 15 621,05 Kč s příslušenstvím nejpozději do 15 dnů od doručení výzvy, výzva byla zaslána žalovanému dne 29. 10. 2020 (prokázáno výzvami k úhradě dluhu ze dne 27. 10. 2020 a podacím archem ze dne 29. 10. 2020). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil. 4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, které žalovaný v období od 20. 9. 2019 do 31. 8. 2020 vyčerpal v celkové výši 12 932 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pouze uvedla, že posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle žalovaným deklarovaného příjmu ve výši 13 200 Kč a interní informace o neexistenci dalších závazků žalovaného, přičemž u dalších výdajů žalovaného vycházela z částky životního minima. Svá tvrzení žalobkyně ač poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. nedoplnila, provedení dalších důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku soudu nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši 12 932 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou ve výši 3 200 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 9 739 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12 932 Kč – úhrada ve výši 3 200 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v