107 C 297/2023-30 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 328,01 Kč (17 329 Kč zbývající jistina úvěru a 11 500 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím (úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 438,29 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 8 388,40 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 590,86 Kč, úhrady za inkasní poplatek ve výši 3 081,46 Kč, postoupený smluvní úrok ve výši 3 352,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 327,27 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 767,29 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 15% ročně z částky 17 329 Kč od [datum] do zaplacení) s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) písemně smlouvu o úvěru [číslo] kterou stvrdil vlastnoručním podpisem, na základě které žalovaný obdržel hotovost ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 17 184 Kč spočívající v smluvním úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 37 184 Kč do [datum] (ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč). Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal, že v případě porušení povinností splácet řádně a včas zaplatí původnímu věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny za každý den prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, poplatek za náklady spojené s vymáháním pohledávky (upomínky, telefonické výzvy, osobní návštěva). Žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit jistinu s příslušenstvím řádně a včas. Splatnost úvěru (poslední splátky) nastala dne 27. 5 2022. Žalovaný uhradil na smlouvu o úvěru (od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky) pouze 5 356 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně odeslal předžalobní upomínku ze dne [datum] dne [datum]. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky do rozhodnutí soudu nezaplatil na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně ničeho dalšího. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“). 3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Polské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Příslušnost českého soudu je založena čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právní řád České republiky. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s poplatky a úroky ve výši 17 184 Kč, tj. celkem 37 184 Kč v 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. 6. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý příjem ve výši 16 955 Kč (tento měl být právní předchůdkyni žalobkyně ověřen pracovní smlouvou a výpisy z účtu), uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost a má bankovní účet. Výdaje na bydlení a energie žalovaný uvedl ve výši 4 000 Kč, na jídlo dopravu a osobní náklady 3 860Kč, telefon 200 Kč. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek a výzvy k plnění ze dne [datum] vč. podacího lístku z [datum] (která obsahuje i oznámení o postoupení pohledávky) soud zjistil, že společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 31 828,01 Kč se všemi právy a povinnosti na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno výzvou z [datum] současně byl v této výzvě vyzván k zaplacení do [datum]. Soudu nebylo prokázáno odeslání oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] původní věřitelkou žalovanému. 8. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího archu z [datum] soud dále zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum] výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 50 622,19 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] nejpozději do [datum]. 9. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud má za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle ust. § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným ve výši 31 828,01 Kč postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum]. Mezi původním věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2 395 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a svou povinnost splnila. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatky v 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč, v celkové částce 37 184 Kč. V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil na smlouvu [číslo] částku 5 356 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat, tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, avšak k tomuto tvrzení doložila pouze vyplněnou žádostí o úvěr, nedoložila tvrzený příjem, který je v žádosti uveden (pracovní smlouvu, výpisy z účtu), odhadované výdaje, ani netvrdila ani nedoložila, že žalovaného prověřovala ve veřejně dostupných databázích. Vyplněná žádost o úvěr bez přiložených listin, není pro soud dostačující pro závěr, že poskytovatel úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, příp. z databází nebo jiných zdrojů. Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z., se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 20 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 5 356 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny v částce 14 644 Kč (20 000 Kč – 5 356 Kč = 14 644 Kč) dle § 2 991 a násl. o. z. Žalobkyni byl přiznán podle § 1970 o. z., rovněž úrok z prodlení z částky 14 664 Kč, a to ode dne [datum] do zaplacení. Úrok byl žalobkyni přiznán až ode dne [datum] do zaplacení (když prokazatelně byl žalovaný vyzván k zaplacení až výzvou k plnění, ve které byl vyzván k zaplacení do [datum]) ve výši 11,75 % ročně dle návrhu žalobkyně, neboť soud nemůže její návrh překročit. Z tohoto důvodu byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení za dobu předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení. Požadavek na zaplacení částky 28 684,01 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z