107 C 330/2023-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), která byla soudu doručena dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 100 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost [právnická osoba], [IČO] (původní věřitelka) a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek, jehož součástí byla i pohledávka za žalovaným. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě níž žalovaný načerpal úvěr v konečné výši 10 000 Kč (+ úrok 2 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč), který měl být splacen v 60týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč, počínaje [datum] a poslední splátka měla být stanovena na [datum]. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnila svou povinnost dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný však na pohledávku ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] (spotřebitelském úvěru) plnil pouze částkou 6 900 Kč. Za období od postoupení pohledávky do rozhodnutí soudu, nebylo hrazeno na dlužnou částku ničeho (ani po odeslání předžalobní výzvy). Žalobkyně tedy požadovala 11 100 Kč (sestávající z dlužné jistiny 8 633,41 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2 466,59 Kč), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 108,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 025,38 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 633,41 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 23,19 % ročně z částky 8 633,41 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ společnost“) a žalovaným. Společnost se na základě této smlouvy poskytla žalovanému v den podpisu 10 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit 18 000 Kč (tj. jistinu ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč) v 60týdenních splátkách po 300 Kč. Podle smlouvy úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 32,15 %. 4. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný sdělil společnosti, že je ženatý, bydlí v nájemním bytě, v domácnosti bydlí s manželkou, má pravidelný měsíční příjem 12 597 Kč, pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou do [datum] a odhadl měsíční výdaje na 8 955 Kč (polovina nákladů na nájem, inkaso energie činí 5 455 Kč a osobní výdaje 3 500 Kč). Příjmovou stránku měla společnost ověřit z pracovní smlouvy a výdajovou z nájemní smlouvy a faktur za elektřinu, plyn, vodu, telefon, TV/SIPO. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu, oznámení o postoupení pohledávky z [datum] a podacího lístku z [datum] soud zjistil, že společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] se všemi právy a povinnostmi na žalobkyni a tomuto bylo postoupení oznámeno dopisem z [datum] společně s výzvou k zaplacení do 10 dnů od obdržení dopisu. 6. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum] výzvu k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, která je předmětem tohoto řízení. 7. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 18 000 Kč. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 8. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud má za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným ve výši 16 700 Kč postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení řádně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) v hotovosti dle ust. § 2 390 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč při uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem administrativním poplatkem, odměnou za hotovostní inkaso splátek v 60týdenních splátkách, v celkové částce 18 000 Kč. V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil na smlouvu [číslo] částku 6 900 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na zápůjčku něčeho uhradil, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila, mj. dotazem žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, avšak toto tvrzení nebylo prokázáno. V žalobě absentují důkazní návrhy na prokázání těchto tvrzení. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, avšak k tomuto tvrzení doložila pouze vyplněnou kartu zákazníka, nedoložila tvrzený příjem, který je uveden v kartě zákazníka (pracovní smlouvu), odhadované výdaje (nájemní smlouvu, faktury ze energie, SIPO atd.), ani netvrdila ani nedoložila, že žalovaného prověřovala ve veřejně dostupných databázích. Vyplněná karta zákazníka – žádost o úvěr bez přiložených listin, není pro soud dostačující pro závěr, že poskytovatel úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, příp. z databází nebo jiných zdrojů. Co se týče předloženého rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, soud v tomto případě nesouhlasí se závěry uvedenými krajským soudem, jedná se pouze o právní posouzení po provedeném dokazování mezi jinými účastníky, týkajícími se jiné smlouvy (vše posouzeno individuálně) a tímto odůvodněním není zdejší soud v předmětné věci vázán. Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z., se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 6 900 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny v částce 3 100 Kč dle § 2 991 a násl. o. z. Žalobkyni byl přiznán podle § 1 970 o. z., rovněž úrok z prodlení z částky 3 100 Kč, a to ode dne [datum] do zaplacení. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši 8,5 % ročně, tj. ve výši požadované žalobkyní, neboť soud je vázán jejím návrhem a nemůže jej překročit, byť by žalobkyně měla nárok na úrok vyšší. Úroky byly žalobkyni přiznány až ode dne [datum] do zaplacení vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovaného prokazatelně až ve chvíli, kdy žalovanému nylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky