108 C 282/2023-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem částky 92 647 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne 26. 11. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které, byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve sjednané výši. Dne 11. 2. 2021 pak právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které, byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu se sjednaným poplatkem. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky a úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzují i předmětné smlouvy, jejichž podpisem žalovaná stvrdila, že úvěrující s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovanou uzavřeny smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která uvedla v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, zaplatila pouze částku 7 353 Kč na úhradu v pořadí prvé smlouvy a nadále dluží částku 31 447 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Dále pak zaplatila na úhradu v pořadí druhé smlouvy částku 10 800 Kč a nadále tak dluží částku 61 200 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni. 2. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 26. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši 18 800 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 20 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 26. 11. 2020 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, má příjmy pouze z dávek poskytovaných státem ve výši 19 033 Kč a tzv. další příjmy ve výši 5 000 Kč. Má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, žije v samostatné domácnosti v nájemním bytě, má již zápůjčku u [právnická osoba] [anonymizováno] se splátkami ve výši 2 400 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení a energie činí 11 500 Kč a ostatní výdaje 5 600 Kč Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. 3. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 11. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši 32 000 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 40 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou částku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 11. 2. 2021 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, má příjmy pouze z dávek poskytovaných státem ve výši 20 354 Kč a tzv. další příjmy ve výši 20 600 Kč. Má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, žije s partnerem v nájemním bytě, má již zápůjčku u [právnická osoba] [anonymizováno] se splátkami ve výši 1 940 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení a energie činí 12 333 Kč a ostatní výdaje 14 000 Kč Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 [právnická osoba], [IČO] postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 19. 4. 2023. Tímto oznámením byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalované odesláno dne 19. 4. 2023 doporučenou poštovní zásilkou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 26. 11. 2020 ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Dále byla mezi týmiž smluvními stranami dne 11. 2. 2021 uzavřena ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Také tato smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel., Při uzavření obou smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Nepřiléhavý je odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za proká