109 C 13/2023-70 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 10 363,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. 3. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 27. 10. 2020 uzavřeli smlouvu o bankovních službách a také smlouvu o povoleném debetu. Žalovaný měl možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti a běžný účet byl žalovanému zrušen, konečný zůstatek na účtu činil mínus 10 363,99 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy ze dne 27. 10. 2020 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o bankovních službách k běžnému účtu č. [bankovní účet]. Dále stejného dne byla uzavřena mezi účastníky smlouva o povoleném debetu, tedy úvěru, možnost přečerpání účtu 2 000 Kč. 4. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě celkové dlužné částky žalobkyní ve výši 15 111,51 Kč s tím, že jistina činí 10 363,99 Kč. Zásilka na adresu [adresa žalovaného]. 5. Z výpisu z účtu žalovaného u žalobkyně za období do 27. 10. 2020 do 26. 2. 2021 soud zjistil, že k 26. 2. 2021 činil zůstatek na účtu mínus 10 363,99 Kč. V těchto výpisech je účtován dne 29. 10. 2020 poplatek ve výši 80 Kč, 30. 10. 2020 poplatek 80 Kč, 1. 11. 2020 poplatek za zaslání výpisu k úvěru 39 Kč, 2. 11. 2020 poplatek 80 Kč, 10. 11. 2020 poplatek 80 Kč, 16. 11. 2020 poplatek 80 Kč, 23. 11. 2020 poplatek 80 Kč, 30. 11. 2020 odepsaný úrok 8,43 Kč, 1. 12. 2020 zaslání výpisu k úvěru 39 Kč, 28. 12. 2020 upomínka k debetu 350 Kč, 31. 12. 2020 odepsaný úrok 50,57 Kč, 13. 1. 2021 upomínka k debetu 500 Kč, 31. 1. 2021 odepsaný úrok 205,86 Kč, celkem 1 672,86 Kč. Tato částka byla také zástupcem žalobkyně u jednání dne 3. 7. 2023 odečtena z částky 10 363,99 Kč, aby bylo dospěno k částce, kterou žalovaný fakticky vyčerpal bez poplatků. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Toto tvrzení prokázala smlouvu o bankovních službách a smlouvou o povoleném debetu, jež účastníci uzavřeli 27. 10. 2020. Pokud jde o smlouvu o povoleném debetu, jedná se o úvěrovou smlouvu a tedy spotřebitelský vztah. Je tak povinností žalobkyně tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně byla u jednání poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. s tím, že je nutno doplnit tvrzení, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného a k tomuto navrhnout důkazy. Žalobkyně uvedla, že počítala s příjmem žalovaného ze zaměstnání žalovaného, který činil 30 000 Kč, toto vyplývá i z účtu za období od 27. 10. do 16. 11. 2020. Z výše uvedeného výpisu z účtu však vyplynulo, že částka 30 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného u žalobkyně až dne 29. 10. 2020, tedy následně po uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru byla seznámena s příjmem žalovaného. Úvěruschopnost je však nutno zkoumat nejen z hlediska příjmu, ale i z hlediska výdajů. K tomuto tvrzeno nic nebylo a také dané nebylo prokázáno. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná z důvodu nezkoumání solventnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Žalobkyně původně tvrdila, že žalovaný čerpal částku 10 363,99 Kč. U jednání dne 3. 7. 2023 však uvedla, že z této částky činí různé poplatky 1 672,86 Kč. Při odečtení poplatků se tak soud dostane k částce, o kterou se žalovaný fakticky z úvěru čerpal a takto se bezdůvodně obohatil. Výše uvedené bylo prokázáno i výpisy z účtu žalovaného. Proto soud od částky 10 363,99 Kč odečetl částku za různé poplatky ve výši 1 672,86 Kč a zavázal žalovaného vydat žalobkyni částku 8 691,13 Kč. Pokud jde o úroky z prodlení a splatnost závazku, tak splatnost závazku byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 25. 3. 2022 byla dána k poštovní přepravě stejného dne. Dne 4. 4. 2022 je žalovaný tak povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 11,75 %, avšak žalobkyně se domáhala přiznání úroků z prodlení ve výši 8,25 %. Jelikož soud nemůže překročit žalobní návrh, byly úroky z prodlení přiznány v této výši. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a procesně úspěšnější žalobkyni na nákladech řízení bylo přiznáno 3 045,30 Kč. Celé náklady řízení by činily 4 478,40 Kč Tyto náklady řízení sestávají z částky 900 Kč za tři úkony odměny advokáta, když jeden úkon odměny dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 300 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). K těmto úkonům byly přiznány tři režijní paušály á 100 Kč. Za účast u jednání dne 3. 7. 2023 byl přiznán jeden úkon odměny ve výši 1 540 Kč dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 300 Kč za režijní paušál. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto z výše uvedených částek bylo přiznáno 21 % DPH ve výši 638,40 Kč a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Jiné náklady nebylo možno ze spisu vyčíst a přiznat. Žalobkyně měla ve věci 84 % úspěch, 16 % neúspěch, při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak nárok na 68 % z celkových nákladů řízení.