109 C 99/2023-65 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 17 094 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 190,2 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 820 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 600 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 28,2 % ročně z částky 9 600 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 20. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalované. Žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaná se s touto částkou zavázala uhradit částku 3 103 Kč úroky, 4 891 Kč poplatek za zpracování půjčky. Žalovaná však nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 900 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 1 190,20 Kč je vypočten jako úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 9 600 Kč od 6. 8. 2020 do 28. 1. 2022, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 820 Kč je vypočten ze zákonného úroku z prodlení ve výši 28,2 % ročně z částky 9 600 Kč od 19. 1. 2021 do 28. 1. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Ze seznamu postoupených pohledávek pak soud zjistil, že pod [číslo] byla postoupena pohledávka za žalovanou. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kdy žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit s touto částkou 3 103 Kč úrok a 4 891 Kč poplatek za zpracování úvěru. Žalovaná se také zavázala zaplatit částku 1 560 Kč jako doplňkové pojištění, celková dlužná částka 19 554 Kč měla být uhrazena v 52 týdenních splátkách po 377 Kč, poslední splátka měla činit 327 Kč. 5. Ze zákaznické karty ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, finanční prostředky potřebuje na neočekávané výdaje, bydlí jako spolubydlení, je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako uklízečka, její příjem činí 14 850 Kč, další čisté příjmy domácnosti 22 000 Kč, její odhadované měsíční výdaje jsou 4 500 Kč. 6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, jež uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník dle ustanovení § 1879 o. z. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že byla také postoupena pohledávka za žalovanou. Žalobkyně však neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Jedná se o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. byla řádně prověřována solventnost žalované. Žalobkyně pouze tvrdila, že solventnost žalované prověřována byla, k prokazování tvrzení navrhla pouze zákaznickou kartu. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně, ač poučena u jednání dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tvrzení nedoplnila, žádné důkazy nenavrhla. Již ze samotné zákaznické karty však vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla řádně solventnost žalované prověřit, jelikož je zde uveden údaj, jaké jsou odhadované měsíční výdaje žalované, není zde uvedeno, jaké konkrétní výdaje žalovaná má se zajišťováním základních životních potřeb jako jsou náklady na bydlení, energie, dojíždění do zaměstnání, jídlo apod. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak spokojila pouze s odhadem a nezajímala se, jaké faktické měsíční výdaje žalovaná má. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila 900 Kč, když fakticky uhrazenou částku soud odečte ze zapůjčených peněz, zavázal tak žalovanou k vydání částky 9 100 Kč. Pokud jde o splatnost dluhu, byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 30. 1. 2022 byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě 24. 2. 2022. Dne 7. 3. 2022 je žalovaná povinna plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je úrok z prodlení k datu prodlení ve výši 11,75 % ročně. Žalobkyně se však domáhala úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně a jelikož soud nemůže překročit žalobní návrh, byl úrok z prodlení přiznán v této výši. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované nevznikly prokazatelné náklady řízení.