110 C 342/2022-35 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), která byla soudu doručena dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 690 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím webové stránky [webová adresa] uzavřena smlouva o zápůjčce ve znění dodatku ke smlouvě o úvěru z [datum], dle které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s poplatkem ve výši 3 510 Kč do [datum], což učinil pouze částečně. Žalovaný zaplatil 2 820 Kč a o tuto částku byla snížena požadovaná smluvní pokuta. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila dle dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a uzavřela shora uvedenou smlouvu o zápůjčce. V důsledku prodlení žalobkyně požadovala po žalovaném také zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy v celkové částce 2 500 Kč (5 výzev), jakož i smluvní pokutu v částce 2 680 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 11 000 Kč a žalobkyně ji požaduje za dobu od [datum] do [datum] poníženou o úhradu žalovaným (5 500 Kč – 2 820 Kč = 2 680 Kč). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast (a neúčast právní zástupkyně žalobkyně) omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen„ o. s. ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce z [datum], dodatku ke smlouvě o úvěru [číslo] z [datum], potvrzení o platbě z [datum], potvrzující platby z [datum], všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], s. r. o., z [datum], upomínkami ze dne [datum], [datum], opakovanými výzvami k úhradě z [datum], [datum], [datum]. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], ve znění dodatku ke smlouvě o úvěru č. O40115580, (který je svým obsahem dodatkem smlouvy o zápůjčce) uzavřené mezi účastníky bylo zjištěno, že dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 11 000 Kč na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] nejpozději do dvou dnů od účinnosti smlouvy a žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 510 Kč a tento spolu s jistinou vrátit do [datum]. V článku 2. 3. smlouvy o zápůjčce bylo sjednáno právo věřitele, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalovaného, právo na zákonné úroky z prodlení, jakož i právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením dlužníka, a to ve výši 500 Kč za písemnou upomínku. Tato smlouva byla uzavřena v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami vydanými žalobkyní prostřednictvím webových stránek žalobkyně tím způsobem, že žalovaný po své registraci na těchto stránkách obdržel unikátní [příjmení] kód, kterým podepsal znění smlouvy, jakož i všeobecné obchodní podmínky. 6. Žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] částku 4 000 Kč a dne [datum] částku 7 000 Kč vždy s variabilním symbolem, který je rodným číslem žalovaného, jak soud zjistil z potvrzení o provedených platbách vydaných [právnická osoba] Současně žalobkyně doložila potvrzující platbu ve výši 1 Kč z [datum] z účtu [bankovní účet], čímž potvrdila ověření totožnosti žalovaného. 7. Dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], vyhotovila žalobkyně upomínky pro žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve znění dodatku s tím, že za každou upomínku se dlužná částka navyšuje o 500 Kč, jak soud zjistil z těchto upomínek. Nebylo prokázáno jejich odeslání žalovanému. 8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], zaslané žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 18 076 Kč představující nesplacenou částku ze smlouvy uzavřené dne [datum], a to nejpozději do 3 dnů na bankovní účet žalobkyně, její odeslání žalovanému však nebylo prokázáno. 9. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. §§ 1824 a 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet zápůjčky v celkové výši 11 000 Kč a žalovaný je měl vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 3 510 Kč, (což představuje úrok ze zápůjčky sjednaný dle § 2392 o. z.). Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se musel soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1, odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, avšak k tomuto tvrzení neoznačila a nepředložila žádný důkaz. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., poučena o potřebě označení důkazů, k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku, právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, když toto poučení soud poskytuje u jednání. Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z., se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 11 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil 2 820 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil něčeho dalšího. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny zápůjčky v částce 8 180 Kč tedy (11 000 Kč - 2 820 Kč = 8 180 Kč). Žalobkyni byl přiznán podle § 1970 o. z., rovněž úrok z prodlení z částky 8 180 Kč, a to ode dne [datum] do zaplacení. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši 8,25 % ročně tj. ve výši požadované žalobkyní, neboť soud je vázán jejím návrhem a nemůže jej překročit, byť by žalobkyně měla nárok na úrok vyšší. Úroky byly žalobkyni přiznány až ode dne [datum] do zaplacení vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovaného prokazatelně, až ve chvíli kdy žalovanému byla doručena výzva soudu k vyjádření k žalobě. Z tohoto důvodu byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 14 510 Kč a 6 630 Kč za dobu předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení. 10. Žaloba byla také zamítnuta co do částky 6 630 Kč, 2 680 Kč a 2 500 Kč, když tyto představující poplatky za upomínky a smluvní pokuty, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě o zápůjčce (spotřebitelském úvěru). 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., negativním výrokem, když procesní úspěch žalovaného byl ve vyšší části než žalobkyně a nebylo prokázáno, že by žalovanému vznikly náklady řízení.