111 C 230/2023-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 27 304 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 25 504 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 28. 3. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 840 Kč. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 2. 2022, žalovaný úvěr čerpal ve stejný den ve výši 20 000 Kč převodem na účet, žalovaný nic nesplatil, dne 27. 3. 2022 se dostal do prodlení s dluhem ve výši 26 344 Kč, dluží dále smluvní poplatky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje jen za prvních 90 dnů prodlení, žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne 31. 7. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z listiny o smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně (dále také jako„ věřitel“) měla s žalovaným jako dlužníkem prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřít smlouvu o úvěru, dle této se věřitel zavázal žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] vyplatit do tří dnů od uzavření smlouvy částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit ke dni 27. 3. 2022 jednorázově v částce 25 504 Kč, resp. aktuální výše měla být vždy uvedena v klientské sekci, poplatek za poskytnutí nebyl sjednán, úrok také ne. Soudu předložená nedatovaná listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalovaného listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou, bylo zde uvedeno jen oznámení, že žalovaný podepsal sms kódem [číslo] dne 25. 2. 2022. Z obchodních podmínek věřitele předložených soudu ve verzi platné od 1. 8. 2020 soud zjistil, že všechna jednání se činí v klientské zóně na internetových stránkách věřitele a smlouva nabývá účinnosti okamžikem uzavření. Proces uzavření smlouvy v podmínkách nebyl uveden. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že se jedná o interní záznam žalobkyně o tom, že dne 25. 2. 2022 měla odeslat částku 20 000 Kč na účet [bankovní účet]. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 30 056,23 Kč a nákladů řízení do tří dnů. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla odeslána dne 30. 11. 2022 žalovanému na adresu trvalého pobytu ([ulice a číslo], [PSČ] [obec]), která byla v evidenci obyvatel evidována jako trvalá v době od 5. 2. 2020 do 3. 5. 2021, přičemž ve smlouvě byla označena jiná adresa a to [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Z ostatních k důkazu provedených listin soud nezjistil pro rozhodnutí relevantní skutečnosti. 4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Společnost žalobkyně měla s žalovaným jako dlužníkem uzavřít smlouvu o úvěru, dle této se věřitel zavázal žalovanému převodem na jeho účet, jehož číslo bylo ve smlouvě uvedeno, vyplatit částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit nejpozději ke dni 27. 3. 2022 s navýšením o 5 504 Kč. Soudu předložená nedatovaná listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalovaného listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným. K uzavření smlouvy mělo dojít postupem upraveným v obchodních podmínkách věřitele, vše se mělo být učiněno v klientské zóně žalovaného, kontraktační proces ale nebyl soudu doložen. Výplata částky 20 000 Kč žalobkyní žalovanému nebyla v řízení prokázána, protože pouhý interní záznam o výplatě není relevantním důkazem toho, že částka byla k rukám žalovaného opravdu vyplacena. Předžalobní výzva vyhotovená advokátem žalobkyně dne 30. 11. 2022 byla odeslána téhož dne poštou na jinou než smluvní adresu žalovaného, a to k úhradě dlužné částky ve lhůtě„ do tří dnů“. Jakákoliv platba ze strany žalovaného nebyla v řízení zjištěna. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Závěr o tom, že smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena, plyne i z absence důkazu o realizaci procesu uzavření smlouvy. Dle § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. V dané věci si smluvní strany sjednaly okamžik účinnosti smlouvy uzavřením smlouvy, žalobkyně však uzavření neprokázala. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách byly vyplněny jeho registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu tvrzeného znění uzavřel. Žalobkyně nikterak neprokázala, že žalovaný v souladu s obchodními podmínkami požádal o úvěr prostřednictví