112 C 112/2023-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 13 009,45 Kč s příslušenstvím a dále částky 6 725,89 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] dle které jí byla v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč. Tuto měla žalovaná vrátit spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 12 888 Kč přestavující smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná uhradila pouze 3 991,99 Kč Smlouva byla uzavřena poté, co byla prověřena úvěruschopnost žalované dle údajů uváděných v žádosti o úvěr ohledně její finanční situace s tím, že žalovaná současně předložila doklady k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Protože úvěr nesplácela, vzniklo věřiteli i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Závazek ze smlouvy byl žalobkyni postoupen původním věřitelem dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně uplatňuje v tomto řízení úhradu nesplacené jistiny úvěru ve výši 13 009,45 Kč, úhradu smluvní pokuty ve výši 6 725,89 Kč z nesplacené jistiny ve výši 13 009,45 Kč za dobu od [datum] do [datum], dále požaduje úhradu nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 080,76 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 297,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 194,39 Kč a nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 313,52 Kč. Kromě toho se domáhá úhrady smluvního úroku za dobu od [datum] do [datum] ve výši 2 764,06 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 520,23 Kč za dobu od [datum] do [datum] a dále zákonného úroku z prodlení z dlužné nesplacené jistiny úvěru od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem bylo zjištěno, že v ní věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala věřitel vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, celkem mělo být uhrazeno 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Současně bylo ujednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od věřitele převzala v místě jejího bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Součástí smlouvy je i předpis splátek a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující základní parametry úvěru. Úvěr byl žalované poskytnut dle její žádosti o úvěr sepsané dne [datum], v níž žalovaná požádala o úvěr ve výši 15 000 Kč a uvedla, že je zaměstnaná od [datum] na dobu určitou do [datum] a její příjem činí 30 700 Kč. Výdaje žalované činí celkem 8 500 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení a energie a 5 500 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Použitelný měsíční příjem žalované činil 22 200 Kč. V žádosti je dále uvedeno, že žalovaná je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost k dítěti do 26 let, bydlí v nájmu. Při sepisu žádosti měla žalovaná doložit pracovní smlouvu a výpis z bankovního účtu. 4. Pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a o této skutečnosti informoval původní věřitel žalovanou oznámením ze dne [datum] zaslaným doporučeně dne [datum], v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 38 790,24 Kč s příslušenstvím novému věřiteli, kterým je žalobkyně do 10 dnů po obdržení dopisu (zjištěno ze smluv o postoupení, oznámení o postoupení a poštovního podacího archu). 5. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzývána také předžalobní výzvou ze dne [datum], která jí byla zaslána doporučeně dne [datum], s termínem splnění do [datum] (zjištěno z výzvy a poštovního podacího archu). 6. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala částku 15 000 Kč splatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měla zaplatit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradila 3 991,99 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že zaplatila něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalované, avšak dle názoru soudu toto učinil nedostatečně. 7. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno a do karty zákazníka zaznamenáno, že žalovaná je zaměstnána s příjmem ve výši 30 700 Kč. K tomuto zjištění však žalobkyně nepředložila žádný důkaz, byť měla žalovaná při sepisu žádosti předložit pracovní smlouvu včetně výpisu z bankovního účtu o mzdě. K výdajům uváděným v žádosti o úvěr žalovaná nepředkládala žádné doklady osvědčující výši nákladů, zejména na bydlení či její další životní potřeby. Tyto listiny jsou bezpochyby běžně dostupné a bylo v možnostech žalované je zástupci věřitele předložit. Ověření výdajů takovýmto způsobem nepřekračuje rámec běžného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 8. K soudnímu jednání se žalobkyně nedostavila, a proto ji soud nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit a předložit další důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, neboť toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. 9. Soud proto učinil závěr, že původní věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud podle ust. § 580 a § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalované částku 15 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění ve výši 3 991,99 Kč, které žalovaná podle téže smlouvy ke splnění povinnosti již poskytla. Žalobě bylo proto vyhověno pouze co do částky 11 008,01 Kč. Jelikož je žalovaná se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z této částky, a to ode dne [datum] do zaplacení, neboť žalovaná byla prokazatelně k zaplacení dluhu vyzvána oznámením o postoupení pohledávky s termínem splnění do 10 dnů od doručení dopisu. Oznámení bylo žalované zasláno s využitím provozovatele poštovních služeb, soud proto vycházel z domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že zásilka žalované došla třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum] a splatnost dlužné částky nastala dne [datum]. Úroky z prodlení byly přiznány ve výši požadované žalobkyní, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., měla nárok na úrok vyšší, avšak soud její návrh překročit nemohl. Požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z přiznané částky za dobu předcházející datu [datum] soud zamítl, neboť v tomto období nebyla žalovaná