112 C 133/2023-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 940 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že jí byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 25 440 Kč sestávající ze zapůjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 10 440 Kč v 53 týdenních splátkách. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas a uhradil toliko 10 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla předmětná pohledávka za žalovaným s účinností ke dni [datum] postoupena původním věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedla předmětnou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činil dluh na nesplacené jistině 14 940 Kč, neboť platby žalovaného byly dle dohody stran započteny nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na výzvu předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou (§ 3024 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 26 odst. 1 věty druhé zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém), je v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval v prvé řadě tím, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 18 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), soud dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů v této věci dána je, neboť žalovaný spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo, a to dle volby práva provedené stranami v čl. 16 Smluvních podmínek (viz čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady /ES/ [číslo] 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy /tzv. Řím I/). 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], jejíž součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] jako věřitel se zavázala poskytnout žalovanému jako dlužníkovi půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku věřiteli vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, celkem tedy částku 25 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. V článku 5 smlouvy o půjčce se účastníci dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti převzal celou půjčenou částku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné smlouvy byla původním věřitelem postoupena [právnická osoba] S.á.r.l. s účinností od [datum], která ji následně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek č. [bankovní účet] ze dne [datum] včetně přílohy k této smlouvě). Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] [právnická osoba] S.á.r.l. oznámila žalovanému postoupení pohledávky z předmětné smlouvy žalobkyni a toto oznámení bylo žalovanému zasláno doporučeně dne [datum], jak bylo zjištěno z oznámení a poštovního podacího archu. Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě nesplacené částky ze smlouvy [číslo] ve výši 14 940 Kč spolu s příslušenstvím do [datum] (prokázáno výzvou před podáním žaloby a podacím archem ze dne [datum]). 5. Původní věřitel vyhotovil dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky, v němž sděloval žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy ve výši 14 940 Kč [právnická osoba] S.á.r.l.,a však nebylo prokázáno odeslání tohoto oznámení žalovanému původním věřitelem. 6. Žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu § 657 a následujících občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) uzavřena smlouva o půjčce. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit během 53 týdnů formou sjednaných týdenních splátek spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný do podání žaloby uhradil na dlužnou pohledávku částku 10 500 Kč, která byla započtena na souhrnný poplatek a částečně na jistinu. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný uhradil něčeho dalšího. Soud je názoru, že souhrnný poplatek ve smlouvě sjednaný v částce 10 440 Kč, představuje fakticky úrok z půjčky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. Soud však má za to, že v části týkající se sjednaného úroku, resp. poplatku, je smlouva o půjčce neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Neplatnost pro rozpor s dobrými mravy upravoval jak starý občanský zákoník v ust. § 39 obč. zák., tak nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. účinný od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), který neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy upravuje v ust. § 588 o. z., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. V dané věci byl sjednán úrok ze zapůjčené částky 15 000 Kč ve výši 10 440 Kč, jde v podstatě o odměnu za poskytnutí půjčky na dobu 53 týdnů v rozsahu 69,6 % z celé půjčené jistiny, což několikanásobně přesahuje úroky, za které byly poskytovány půjčky či úvěry poskytované bankami na území ČR domácnostem v období sjednané půjčky, tedy v listopadu 2008. Dle údajů ČNB činila úroková sazba korunových úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby do jednoho roku 9,11 % ročně. Sjednaný úrok ve smlouvě o půjčce představující cca 70 % (tedy přesahující sedminásobek běžných úroků) je tak odměnou nepřiměřeně vysokou a tuto je možno považovat za hraničící s lichvou. Je tedy odměnou sjednanou v rozporu s dobrými mravy, což nelze společensky akceptovat. V tomto případě je tedy možno ujednání o odměně, resp. úroku, posoudit jako neplatné, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Z tohoto důvodu má soud za to, že původnímu věřiteli nárok na sjednaný úrok (poplatek) nevznikl a v části smlouvy, kterým byl tento úrok sjednán, je smlouva absolutně neplatná. 7. Plnil-li proto původní věřitel společnost [právnická osoba] žalovanému z neplatné smlouvy o půjčce částku 15 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, pak v důsledku přijetí tohoto plnění na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 451 a § 457 obč. zák. Protože žalovaný žalobkyni zaplatil částku 10 500 Kč, je nutno toto jeho plnění odpočíst, a to bez formálního zápočtu, které u vypořádání z neplatné smlouvy není třeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 4 500 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním a částkou uhrazenou žalovaným. Ve zbývající části, tj. co do částky 10 440 Kč byla žaloba zamítnuta, neboť nárok na ni vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Žalovaný byl zavázán k úhradě částky 4 500 Kč žalobkyni, která v řízení prokázala, že jí pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvami o postoupení pohledávek v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., a je tedy ve věci aktivně legitimována. Kromě tohoto byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení z částky 4 500 Kč, avšak až od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky žalobkyni až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně sice soudu předložila oznámení o postoupení pohledávky vyhotovené původním věřitelem ze dne [datum], v niž byl mj. žalovaný vyzýván k úhradě dluhu z uvedené smlouvy, avšak nebylo prokázáno odeslání tohoto dopisu žalovanému tímto původním věřitelem. Dále bylo soudu předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslané žalovanému přechodným věřitelem, avšak v tomto oznámení nebyla stanovena konkrétní částka, kterou by měl žalovaný z titulu předmětné smlouvy uhradit, tudíž jej není možno považovat za řádnou výzvu k plnění. Touto výzvou způsobilou vyvolat splatnost dluhu je tedy až předžalobní výzva žalobkyně s termínem jeho úhrady do [datum], a pokud tedy žalovaný svou povinnost nesplnil, je v prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účinným ke dni vz