113 C 47/2023-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 418,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] a dne [datum] smlouvy o zápůjčce. V těch se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti, které měla žalovaná splatit formou 58 týdenních splátek po 270 Kč a to včetně úroku ve výši 1 260 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Žalovaná neplnila své smluvní závazky řádně a včas. Ke dni podání žaloby činil dluh ze smlouvy [číslo] částku 11 118,20 Kč (6 370 Kč na dlužné jistině, 1 800 Kč na administrativním poplatku, 3 476 Kč na poplatku za hotovostní inkaso a 1 260 Kč na úroku, po odečtení částky 1 787,80 Kč, kterou získal v insolvenčním řízení). Ke dni podání žaloby činil dluh ze smlouvy [číslo] částku 10 300 Kč (3 640 Kč na dlužné jistině, 1 800 Kč na administrativním poplatku, 3 600 Kč na poplatku za hotovostní inkaso a 1 260 Kč na úroku). Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovanou jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout půjčku v částce 9 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 15 660 Kč tvořenou jistinou, úrokem ve výši 1 260 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Splatnost byla stanovena v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. První splátka byla splatná sedmým dnem od uzavření smlouvy (tj. [datum]). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie žalované, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Smlouva obsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od zákazníka. 5. Z karty zákazníka – žalované bylo zjištěno, že žalovaná žádala o hotovostní půjčku ve výši 9 000 Kč. Uvedla, že bydlí v nájmu, má půjčky či spotřebitelské úvěry u jiných společností i u věřitele, má nezaopatřené dítě. Pracovala jako prodavačka s příjmem 8 500 Kč a pobírala státní podporu ve výši 4 500 Kč a 3 000 Kč. Uvedla, že přítel má příjem 3 000 Kč. Na bydlení platila měsíčně 7 000 Kč, výdaje na domácnost uvedla ve výši 6 000 Kč, za mobil platila 200 Kč a půjčky splácela ve výši 833 Kč měsíčně. Jako použitelný příjem je zde uvedena částka 4 967 Kč. 6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovanou jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout půjčku v částce 9 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 15 660 Kč tvořenou jistinou, úrokem ve výši 1 260 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Splatnost byla stanovena v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. První splátka byla splatná sedmým dnem od uzavření smlouvy (tj. [datum]). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie žalované, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Smlouva obsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od zákazníka. 7. Z karty zákazníka – žalované bylo zjištěno, že žalovaná žádala o hotovostní půjčku ve výši 9 000 Kč. Uvedla, že bydlí v nájmu, má půjčky či spotřebitelské úvěry u věřitele, má nezaopatřené dítě. Pracovala jako prodavačka s příjmem 9 800 Kč a pobírala státní podporu ve výši 3 000 Kč a 7 500 Kč. Na bydlení platila měsíčně 7 000 Kč, výdaje na domácnost uvedla ve výši 8 000 Kč, za mobil platila 400 Kč a půjčky splácela ve výši 3 000 Kč měsíčně. Jako použitelný příjem je zde uvedena částka 1 900 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 9. Oznámení o postoupení pohledávky mělo být žalované sděleno dopisem ze dne [datum]. K tomu ovšem žalobkyně nepředložila doručenku či jiný doklad o odeslání tohoto dopisu žalované. 10. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 31 710,13 Kč, a to do 7 dnů od odeslání výzvy. 11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly dle § 2390 o. z. sjednány smlouvy o zápůjčce, které byly uzavřeny jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném do 30. 11. 2016. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalované předány, smlouvy se proto staly účinnými. Tyto však dle § 588 o. z. byly absolutně neplatné. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru byly sjednány protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smluv o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Dle provedeného dokazování však věřitel vyhodnotil schopnost a možnost žalované spotřebitelské úvěry řádně splácet nedostatečně. Soudu byla předložena karty zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalované. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnuté úvěry ověřovala jiným způsobem. Výsledek lustrace osoby žalované v tvrzených registrech rovněž nebyl soudu předložen. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně, když byla předložena pouze zákaznická karta, nikoliv listiny osvědčující příjmy a výdaje žalované. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Protože věřitel nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, je podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru neplatná. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrác