107 C 410/2023-39 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum], upřesněný podáním z [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 176 789,78 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému poskytnuty dne [datum] na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně v pravidelných 42měsíčních splátkách po 11 324,83 Kč (včetně sjednaného pojištění) formou inkasa z účtu žalovaného. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek a tyto nehradil ani po opakovaných upomínkách, proto žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] s účinností od [datum] postoupena na žalobkyni a toto bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Předmět řízení sestává z neuhrazené jistiny ve výši 154 953,36 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 239,82 Kč za období do [datum], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 21 836,42 Kč za období do [datum] a dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 9,99 % ročně z částky 154 953,36 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 176 789,78 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet z NRKI, BRKI, z informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb ([příjmení]), insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů. Žalovaný od uzavření smlouvy do [datum] uhradil celkem 290 150,22 Kč, dále neuhradil ani před předžalobní výzvu ničeho dalšího. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednáním soudu se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“). 3. Z Návrhu smlouvy o Půjčce na kliknutí [číslo] [datum], akceptace návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí z [datum], VOP a Ceníku soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] a žalovaným jako fyzickou osobou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru registrační [číslo], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] částku ve výši 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutý úvěr úrok ve výši 9,99 %, celkem se tak žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši 479 693,62 Kč, a to v 42měsíčních splátkách. První splátka ve výši 11 324,83 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. 4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] vč. seznamu postoupených pohledávek, potvrzení úplaty z [datum], vyrozumění o postoupení pohledávky z [datum] soud zjistil, že původní věřitelka, společnost [právnická osoba] [IČO] postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 178 029,60 Kč (jistina 154 953,36 Kč, smluvní úrok po splatnosti 21 836,42 Kč, zákonný úrok z prodlení po splatnosti 1 239,82 Kč) ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni. 5. Z výzvy k splnění se základním skutkovým a právním rozborem z [datum] vč. podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 205 445,17 Kč z pohledávky [číslo] do [datum] a výzva byla odeslána žalovanému doporučeně na adresu uvedenou ve smlouvě téhož dne. 6. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] [IČO] ze dne [datum] soud zjistil, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. [bankovní účet] v období od [datum] do [datum] byl žalovaný a dne [datum] byla na tento připsána částka 400 000 Kč z účtu č. [bankovní účet]. 7. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti a výpisu ze systému právní předchůdkyně žalobkyně (věc CBL z [datum]) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala žalovaného v interních a externích databázích, zdali není na black listu, v evidenci neplatných dokladů, evidenci exekucí, NRKI, BRKI, [příjmení], insolvenčním rejstříku a po vyhodnocení kontroly dostal žalovaný individuální nabídku, když průměrné příjmy na běžném účtu činí 110 835 Kč. 8. Z výpisů z běžného účtu č. [bankovní účet] za období od ledna 2000 do ledna 2023 soud zjistil, že žalovaný měl v měsících bezprostředně předcházejících poskytnutí úvěru mínusové měsíční bilance (květen 2019 mínus 325 tis. Kč, červen 2019 mínus 12 tis. Kč), jeho příjmy vyjma cca 22 – 23 tisíc Kč jako mzdy od [právnická osoba] a důchodu ve výši 10 856 Kč byly nepravidelné, pravidelným výdajem byla částka za nájem a částka 4 000 Kč měsíčně s poznámkou [jméno] [celé jméno žalovaného], ostatní výdaje byly taktéž nepravidelné. Dne [datum] byla připsána částka 100 000 Kč s poznámkou Zonky. 9. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku 400 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky v 42měsíčních splátkách po 11 324,83 Kč. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, zesplatnila původní věřitelka celý úvěr ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], toto bylo žalovanému řádně oznámeno. 10. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle ust. § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] postoupena na žalobkyni. Mezi původní žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2 395 o. z., dle které se původní žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč a svou povinnost splnila ve stejný den. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatkem v 42měsíčních splátkách po 11 324,83 Kč. V době od uzavření smlouvy do ukončení smlouvy ze strany žalobkyně žalovaný uhradil částku 290 150,22 Kč, následně od ukončení smlouvy do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho dalšího uhradil, ať již původní věřitelce či žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného a avšak z provedeného dokazování soud k tomuto závěru nedospěl. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný měl průměrný měsíční příjem 110 835 Kč a k tomuto doložila výpis z účtu za období od roku 2000 do 2023. Žalobkyně však neprokázala, jaké byly výdaje žalovaného v rozhodné době. Žalobkyně, přestože vedla běžný účet žalovaného a bylo jí známo složení plateb v období bezprostředně předcházejícím uzavření smlouvy o úvěru, výdaje žalovaného blíže nezkoumala a neověřila z jiných zdrojů. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, jak vysoké měl žalovaný výdaje související s výkonem svého povolání (ačkoliv příjmy zohlednila). Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, když žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 400 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni dle jejího tvrzení uhradil v součtu 290 150,22 Kč, je žalovaný povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona a dle ust. § 2 991 o. z. vrátit žalobkyni částku ve výši 109 849,78 Kč (400 000 – 290 150,22 Kč). Splatnost pohledávky nastala dne [datum] na základě oznámení o zesplatnění a výzvy k úhra