5 C 248/2020-35 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným přes internet dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit částku [částka] a zaplatit poplatek ve výši [částka] do [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného mu vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši [částka]. 2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazem na aktuální zaměstnání a výši příjmu (ověřeno dotazem na zaměstnavatele), dále lustrací v [příjmení] a dotazem na pohledávky po splatnosti. Žalovaný zaslal výpis z bankovního účtu, který je přiložen v příloze. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je [obec], [ulice a číslo]. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř., a to ke dni [datum], tedy více než deset dní před prvním jednáním. Účastníci se k jednání nedostavili, a proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka] (viz doklad o bezhotovostní platbě č.l. 10 spisu), a to na základě smlouvy o zápůjčce sjednané přes internet (viz č.l. 13 až 14 spisu). V této smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], splatnost zápůjčky 30 dnů, tudíž RPSN činila 2 969 %. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále náklady na odeslání písemné upomínky ve výši [částka], náklady na emailovou upomínku ve výši [částka], náklady na telefonickou upomínku ve výši [částka], náklady na SMS upomínku ve výši [částka], náklady na přípravu dohody o splátkovém kalendáři ve výši [částka], poplatek za předání spisu klienta internímu vymáhání ve výši [částka] a poplatek za předání spisu klienta inkasní agentuře ve výši [částka]. 6. Pokud jde o upomínky na č.l. 15 až 17 spisu, není z těchto listinných důkazů patrné, kdy a jakým způsobem byly žalovanému doručeny. Soud má za prokázané, že žalobkyně odeslala na poslední známou adresu žalované až předžalobní výzvu dne [datum] (viz č.l. 11 až 12 spisu), [datum] se tak výzva mohla dostat do dispozice žalovaného. 7. Žalobkyně tvrdila, že si ověřovala úvěruschopnost žalovaného dotazem na aktuálního zaměstnavatele o výši příjmu, k tomuto však nenabídla žádné důkazy. 8. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by důsledně zjišťovala poměry žalovaného, zejména jeho poměry osobní (zda je ženatý, rozvedený, zda má vyživovací povinnosti, zda žije sám apod.), majetkové, či výdaje a závazky žalovaného. Žalobkyně doložila pouze část výpisu z účtu žalovaného, ze kterého je ovšem patrné pouze to, že na účet žalovaného byla dne [datum] připsána částka [částka] (zřejmě mzda). Z výpisu z účtu především nevyplývá, jaké byly pravidelné příjmy a výdaje žalovaného za období několika měsíců před poskytnutím zápůjčky, jaký byl zůstatek na účtu žalovaného apod. 9. Všeobecné obchodní podmínky na č.l. 18 až 20 spisu soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 10. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný sjednali přes internet smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Žalobkyně neprokázala, že by dostatečným způsobem zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když žalobkyně na výzvu soudu doložila pouze částečný výpis z účtu žalovaného, z něhož kromě výše příjmu za jeden měsíc nevyplývají žádné významné skutečnosti. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by zjistila, zda byl žalovaný svobodný, ženatý, rozvedený, kolik měl vyživovacích povinností, jaké byly jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení, zda a jaké měl závazky u třetích osob apod. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž soudem poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o své povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. 11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. <i>12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 15. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají sv