16 C 210/2021-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 8. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 200 Kč od 20. 6. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % a náhradu nákladů řízení ve výši 5 119 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému dne 20. 5. 2016 bezhotovostně částku 2 500 Kč, která měla být splacena nejpozději do 19. 6. 2016. Žalobkyně krom poskytnuté jistiny požaduje též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 700 Kč. Úvěr byl vyřizován prostřednictvím internetové stránky [webová adresa]. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas, kdy dle tvrzení žalobkyně nebylo uhrazeno ničeho, byla mu dne 13. 4. 2021 zaslána upomínka s výzvou k plnění. 3. Pohledávku za žalovaným nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, uzavřenou mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní. 4. Okresní soud v Kroměříži dne 25. 8. 2021 vydal ve věci elektronický platební rozkaz č.j. EPR 196496/2021-5, který byl usnesením ze dne 20. 9. 2021 zrušen v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Usnesením ze dne 19. 10. 2021, č.j. 16 C 210/2021-41 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalovanému na adresu trvalého pobytu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. Dále byla žalovanému zaslána zásilka na adresu [adresa žalovaného], kde mu byla vhozena do schránky. 6. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. [právnická osoba], uzavřela prostřednictvím webové stránky [webová adresa] s žalovaným dne 20. 5. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (smlouvu o zápůjčce) (č.l. 12-13), na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 2 500 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit jistinu ve výši 2 500 Kč a poplatek 700 Kč, a to do 19. 6. 2016. [příjmení] byla po verifikaci vyplacena na bankovní účet žalovaného (č.l. 15). 9. Smlouvou o postoupení pohledávky (č.l. 17-35) byla pohledávka za žalovaného postoupena společností na žalobce. Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 4. 2021, kdy žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě před podáním žaloby (č.l. 36-37). 10. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobce náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného. Nedoložila, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.), ani nedoložila řádné zjišťování dalších závazků žalovaného (například exekuční řízení či vymáhání, atp.), a to ani přes výzvu soudu ze dne 19. 10. 2021. 11. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 12. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], poskytla dne 20. 5. 2016 žalovanému zápůjčku ve výši 2 500 Kč, která měla být spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 700 Kč uhrazena za 30 dnů, tedy dne 19. 6. 2016 RPSN činilo 1916 %. [příjmení] byla po verifikaci vyplacena na bankovní účet žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobce. Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 4. 2021, kdy žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě před podáním žaloby. 13. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. 14. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 19. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 20. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka řádně neověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry, resp. pokud tak činila, nemůže to nijak doložit. 21. Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, resp. poskytla žalovanému úvěr, ačkoliv objektivně měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného. Soud proto pokládá smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 OZ i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 22. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 500 Kč. Na straně