18 C 239/2021-33 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 32 777 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 14. 6. 2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 21 542 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 472 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 6 050 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 11 020 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 8. 2018. Žalovaná však neuhradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalované však žalovaná nadále dluží žalobkyni na jistině částku 18 549,53 Kč a na poplatcích celkovou částku 14 227,47 Kč, spolu s příslušenstvím. 3. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené na č. l. 13-24 spisu. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 11. 11. 2021. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 o. z. pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. A dle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: 12. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni a postoupení žalované oznámeno doporučeným dopisem. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 13. Soud má za prokázané, že dne 14. 6. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 25 000 Kč a zaplatit úrok a poplatky ve výši 21 542 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 8. 2018. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalované však žalovaná nadále dluží žalobkyni na jistině částku 18 549,53 Kč a na poplatcích celkovou částku 14 227,47 Kč, spolu s příslušenstvím. 14. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem) a žalovanou (dlužníkem), byly uzavřeny platně výše zmíněné smlouvy o zápůjčce, a to v části týkající se jistiny, pevně sjednaného úroku, poplatku za zpracování a doručení ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení občanského zákoníku. V daném případě se jedná o reálný kontrakt, když finanční částka byla žalované právním předchůdcem předána v den podpisu smlouvy o zápůjčce, což žalovaná jako dlužník stvrdila svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by jí finanční částka nebyla vyplacena v den podpisu smlouvy či že by na dlužnou částku zaplatila více, než uvedla žalobkyně v podané žalobě. Za tohoto stavu soud žalobě v části zbývající jistiny ve výši 18 549,53 Kč, odměny za zpracování a doručení ve zbývající výši, spolu s příslušenstvím, vyhověl (výrok ad I. tohoto rozsudku). 15. K části žaloby o zaplacení poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení v žalobou uplatněné výši 11 020 Kč soud uvádí, že sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání jak v rozporu s dobrými mravy, tak v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele. Žalovaná si půjčila částku ve výši 25 000 Kč a byla povinna vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky. Vedle toho měla žalovaná povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující odměnu za zpracování a doručení ve výši 6 050 Kč, dále za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši odpovídající cca 1/2 jistiny (v daném případě 11 020 Kč). Zápůjčky z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení půjčky právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku (půjčku) bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy. Za tohoto stavu soud proto žalobu v části představující poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 11 020 Kč zamítl pro rozpor s dobrými mravy, pro absolutní neplatnost takového ujednání (výrok ad II. tohoto rozsudku). 16. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná v části nároku na jistinu, úrok a odměnu za zpracování a doručení. Neúspěšná byla toliko v části příslušenství představující poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení, proto soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení skládající se ze soudního poplatku ve výši za elektronický platební rozkaz ve výši 1 639 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 500 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 500 Kč, tj. 1 500 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH, tedy celkem 3 817 Kč (výrok ad III. tohoto rozsudku). 17. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku,