19 C 111/2021-48 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 9 100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 6. 12. 2008 se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Uvedenou částku převzal žalovaný hotově v den uzavření smlouvy a zavázal se vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 16 960 Kč, tedy půjčku ve výši 10 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po částce 320 Kč. Žalovaný dlužné splátky řádně nehradil, smlouva zanikla po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tedy 12. 12. 2009. Žalobkyně obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně pouze informaci o celkové úhradě, kterou žalovaný provedl na předmětnou půjčku, a to ve výš 7 860 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a následně 24. 8. 2018 byla pohledávka vymáhaná v tomto řízení postoupena na žalobkyni. Uvedená postoupení byla žalovanému oznámena dopisy ze dnů 25. 6. 2015 a 3. 9. 2018. Ke dni postoupení pohledávky činila celková dlužná částka 9 100 Kč, kterou tvoří neuhrazená jistina. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 3. 8. 2021, č. j. 19 C 111/2021-43, žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. V předmětné věci soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, když ze smlouvy o půjčce zjistil, že tuto uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba]) se žalovaným dne 6. 12. 2008, v souladu s ní poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po částce 320 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 10 000 Kč a vyjádřil souhlas se smluvními podmínkami. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když řádně nesplácel poskytnuté finanční prostředky. Z tvrzení žalobkyně soud dovodil, že žalovaný uhradil celkem částku 7 860 Kč. Z dopisů ze dnů 25. 6. 2015 a 3. 9. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 12. 4. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. 5. S ohledem na skutečnost, že smlouva o půjčce byla uzavřena do 31. 12. 2013, postupoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a tuto posuzoval dle zákonných ustanovení účinných v době jejího uzavření. 6. Dle ustanovení § 657 a § 658 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 12. 2008 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně půjčku ve výši 10 000 Kč a úroky, nazvané souhrnný poplatek, ve výši 6 960 Kč. S ohledem na skutečnost, že tato částka představovala úplatu za půjčení peněz, bez ohledu na její označení, je zřejmé, že se jednalo o úrok ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce tedy činila 69,6 %, což je dle názoru soudu výše, která je v rozporu s dobrými mravy a tedy absolutně neplatná. Pokud tedy žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 7 860 Kč, uhradil tím část jistiny půjčky a soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu zbytku jistiny, tedy částky 2 140 Kč, společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbývajícím rozsahu pro částku 6 960 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. 9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně ve věci převážně neúspěšná, úspěšnému žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.