5 C 225/2021-54 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení a) částky 14 940 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 399,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 957,29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, b) částky 9 420 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 115,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 145,19 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 254,53 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 254,53 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 21. 4. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 11 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníky a byly ověřeny doklady uvedeným v kartě zákazníka. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 540 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč počínaje dnem 28. 4. 2017. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila žalovaná pouze částku 4 200 Kč. Dále společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 30. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 12 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníky a byly ověřeny doklady uvedeným v kartě zákazníka. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč počínaje dnem 6. 1. 2017. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila žalovaná pouze částku 11 460 Kč. Pohledávky z obou shora uvedených smluv postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 16. 8. 2021, tedy více než deset dní před prvním jednáním, které se konalo dne 6. 9. 2021. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Žalobkyně neprokázala, že by společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně předložila pouze kartu zákazníka ze dne 30. 12. 2016 a kartu zákazníka ze dne 21. 4. 2017 Tyto karty jsou součástí žádostí o zápůjčku a byly vyplněny ve stejný den, kdy byly podepsány smlouvy o zápůjčce. Z karet zákazníka vyplývá, že žalovaná je nájemník, nemá vyživovací povinnost a pobírá invalidní důchod ve výši 9 660 Kč (popř. 9 929 Kč), což bylo ověřeno z výměry důchodu. Další příjem žadatelky činil 4 000 Kč (popř. 5 000 Kč) a byl ověřen v případě první žádosti ze dne 30. 12. 2016 pouze pracovní smlouvou a v případě druhé žádosti ze dne 21. 4. 2017 také výplatními páskami. Dále žalovaná uvedla, že její výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, osobní výdaje 3 000 Kč a splátky úvěru 2 269 Kč (v případě první žádosti), popř. 1 620 Kč v případě druhé žádosti. Z karty zákazníka nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, ani že by provedla lustraci v příslušných registrech dlužníka, aby zjistila, zda a jaké má žalovaná závazky, zda tyto řádně splácí apod. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o svém břemenu důkazním. 5. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč dne 30. 12. 2016 a 11 000 Kč dne 21. 4. 2017. Žalovaná potvrdila převzetí shora uvedených částek podpisem na smlouvách o zápůjčce (viz smlouvy o zápůjčkách). 6. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a postoupení pohledávky oznámil žalované dopisem ze dne 29. 11. 2019 (viz oznámení o postoupení pohledávky č.l. 26 spisu včetně podacího lístku č.l. 27 spisu, smlouva o postoupení pohledávek a seznam postupovaných pohledávek). 7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 8. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, přesto původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a 11 000 Kč na základě dvou smluv o zápůjčce. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, že žalovaná uhradila částku 11 460 Kč a částku 4 200 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni. <i>9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 13. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kte