5 C 253/2021-69 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 8. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky a) 52 645 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 645 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 12. 2020 do 11. 1. 2021 ve výši 162,79 Kč, b) částky ve výši 19 501 Kč a c) úroku ve výši 102,31 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 10. 2019 do zaplacení (maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částku 114 249 Kč). Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou dne 25. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 166,92 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 4 521 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti ([příjmení] a [anonymizováno]), jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, když neuhradila žádnou splátku úvěru. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky úvěru a dále právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 2 x 200 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně. Žalobkyně tak uplatňuje novou jistinu úvěru ve výši 50 084 Kč (zahrnující dlužnou jistinu 40 000 Kč a přirostlý úrok ve výši 10 084,14), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč, náklady na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za období od 30. 12. 2020 do dne vyhotovení žaloby ve výši 19 501 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální roční úrokové sazby 102,31 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 10. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 14. 10. 2021. Současně se žalobou bylo žalované doručeno i předvolání k prvnímu jednání, které se konalo dne 1. 11. 2021. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Žalobkyně prokázala, že dne 25. 7. 2019 poskytla žalované částku 40 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru na č.l. 33 spisu), a to na základě návrhu smlouvy o úvěru podepsaného žalovanou dne 25. 7. 2019 (viz č.l. 16 až 19 spisu), který byl schválen žalobkyní dne 26. 7. 2019 (viz oznámení o schválení úvěru č.l. 8, dodejka č.l. 24 + splátkový kalendář č.l. 9 spisu). 4. Žalobkyně neprokázala, že by důsledně zjišťovala úvěruschopnost žalované, zejména že by zjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, zda má tato dluhy, zda je řádně splácí, a jaká je majetková situace žalované. Žalobkyně doložila potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalované (č.l. 36 spisu), ze kterého vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za poslední tři měsíce činil 18 571 Kč. To je však jediný doklad, který si žalobkyně opatřila (resp. doložila soudu). Z listiny nazvané Hodnocení klienta (č.l. 37 až 38 spisu) vyplývá, že žalobkyně vycházela z příjmů žalované ve výši 18 500 Kč a z výdajů žalované ve výši 4 910 Kč, přičemž za výdaj považovala životní minimum 3 410 Kč, náklady na bydlení ve výši 1 400 Kč a ostatní náklady ve výši 100 Kč. V doplňujících údajích je uvedeno, že žalovaná je svobodná, jako forma bydlení je uvedeno bydlení vlastní (nikoliv např. u rodičů). Vzhledem k tomu se zdají těžko uvěřitelné náklady na bydlení ve výši 1 400 Kč. V hodnocení klienta nejsou uvedeny žádné dluhy či úvěry, ačkoliv soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaná měla v době podpisu návrhu úvěrové smlouvy již úvěr u společnosti [právnická osoba] ve výši cca 40 000 Kč. Žalobkyně nedoložila, že by provedla lustraci žalované v rejstřících dlužníků. Soud poučil žalobkyni dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že je povinna prokázat, jakým způsobem zjišťovala a ověřovala výdaje žalované a zda provedla lustraci žalované v registrech dlužníků. Žalobkyně však přes poučení, kterého se jí dostalo, nenavrhla žádné důkazy. 5. Předžalobní výzva ze dne 4. 8. 2021 (viz č.l. 27 spisu) byla žalované odeslána doporučeně téhož dne (viz podací arch č.l. 30 spisu), dostala se tedy do právní sféry žalované. Pokud jde o další výzvy, ve spisu se nenachází doklad o tom, zda a kdy byly žalované odeslány. 6. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 8. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, když si ověřila pouze příjmy žalované, žádným způsobem však nezkoumala výdaje žalované a její stávající závazky. Přesto žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, ačkoliv má v tomto ohledu břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že žalovaná neuhradila žádnou splátku úvěru. <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 14. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 ods