5 C 292/2020-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě převzal žalovaný finanční hotovost [částka]. Před uzavřením smlouvy prověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky, zaplatit kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka] s úrokovou sazbou [anonymizováno] ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka připadla na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil pouze částku [částka], proto původní věřitelka zbývající část dlužné částky zesplatnila. Pohledávku za žalovaného postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což jsou [obec a číslo]. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř., a to ke dni [datum], tedy více než deset dní před prvním jednáním, které se konalo dne [datum]. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 4. Kartou zákazníka bylo prokázáno, že původní věřitelka zjistila, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán jako zámečník – svářeč u [právnická osoba] (což bylo ověřeno telefonicky). Jeho čistý měsíční příjem činil [částka], což mělo být ověřeno z výplatních pásek. Žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy neměl žádné zápůjčky ani úvěry. Výdaje žalovaného na bydlení měly činit [částka], na osobní spotřebu [částka], celkem tak výdaje žalovaného činily [částka] měsíčně, když z karty zákazníka vyplývá, že tyto údaje byly přepisovány (původní výdaje měly totiž činit [částka]). Dále žalovaný prohlásil, že proti němu je vedena jedna exekuce. [příjmení] bližší informace ohledně exekuce poskytnuty ani zjišťovány nebyly. 5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru na č.l. 20 až 21 spisu bylo prokázáno, že původní věřitelka [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a žalovaný podepsali tuto smlouvu dne [datum]. Žalovaný potvrdil převzetí částky [částka] v hotovosti podpisem na smlouvě. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit původní věřitelce jistinu [částka], úroky [částka], poplatek [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka], to vše v 58 týdenních splátkách po [částka] 6. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a postoupení pohledávky oznámil žalovanému dopisem ze dne [datum] (viz oznámení o postoupení pohledávky č.l. 22 spisu včetně podacího lístku č.l. 23 spisu, seznam postupovaných pohledávek a smlouva o postoupení pohledávek č.l. 25 až 29 spisu). 7. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalovanému byla vedena exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] (viz č.l. 32 až 34 spisu). 8. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu, nemohla být tudíž soudem poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Žalobkyně doložila pouze Zákaznickou kartu (č.l. 17 spisu), ze které vyplývá, že žalovaný je zaměstnán a jeho čistý měsíční příjem činí [částka]. Ve spise se však již nenachází žádné další doklady, ze kterých by vyplývalo, že si původní věřitelka tato tvrzení žalovaného ověřovala (výplatní pásky, pracovní smlouva). Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný sdělil, že je proti němu vedena jedna exekuce, přitom žalovaný uvedl, že nemá žádné úvěry ani zápůjčky. Původní věřitelka však blíže nezkoumala ani strukturu výdajů žalovaného, ani to, jaká exekuce, pro jakou částku, je proti němu vedena. Soud z úřední činnosti navíc zjistil, že proti žalovanému byla dne [datum] zahájena exekuce, kdy exekuční návrh podala [anonymizována dvě slova] [země], přičemž exekuční titul je ze [datum], a dne [datum] byla proti žalovanému zahájena exekuce, kdy exekuční návrh podala [právnická osoba] (exekuční titul je z [datum]). Z uvedeného je patrné, že žalovaný v době podpisu smlouvy měl dluhy, které však v zákaznické kartě neuvedl a původní věřitelka dluhy a výdaje žalovaného řádně nezkoumala. 9. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 10. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala důsledně schopnost žalovaného úvěr splácet, přesto původní věřitelka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce celkovou částku [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, když dosud uhradil pouze částku [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni. <i>11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 15. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve zněn