16 C 145/2022-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 22. 7. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 057,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 428,18 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úroku ve výši 25,77 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 2 572 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 22. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje 29. 8. 2019, kdy poslední splátka byla stanovena na 15. 10. 2022. Za celou dobu smluvního trvání uhradila žalovaná částku 8 000 Kč, kdy poslední platba proběhla dne 17. 2. 2020. Dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobkyni. Od postoupení nebylo na dlužnou částku hrazeno ničeho. Postoupení bylo žalované písmeně oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k nápravě, avšak bezvýsledně. 3. Na výzvu soudu žalobkyně dne 5. 10. 2022 (č.l. 37-42) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Z karty zákazníka ze dne 22. 8. 2019 (č.l. 18-19) bylo zjištěno, že situace žalované byla ověřována z výplatních pásek, z nájemní smlouvy a ze složenek. Žalovaná v kartě uvedla, že je zaměstnána na částečný pracovní poměr jako uklízečka, její měsíční příjem činil 17 159 Kč, žila v nájmu bez vyživovací povinnosti, neměla půjčku ani úvěr. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byla žaloba doručena na adresu shora, kde si zásilku dne 10. 10. 2022 vlastnoručně převzala. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise 5. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně doložila kartu zákazníka, ze které je patrné, že původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovanou. Původní věřitelka si zřejmě ověřila pouze tvrzený příjem žalované, žádným způsobem však neověřovala a nezjišťovala výdaje žalované a její majetkové poměry a vycházela pouze z tvrzení žalované, že její výdaje činí 13 900 Kč a použitelný příjem po odečtení příjmů a výdajů pak činí 3 259 Kč, ze kterých měla splácet 60 týdenních splátek po 600 Kč, tedy 2 400 Kč měsíčně. Neprovedla (nebo to nedoložila) lustraci žalované v příslušných rejstřících dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti. 6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 7. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru v hotovosti [anonymizováno] ze dne 22. 8. 2019 (č.l. 16-17) peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit s poplatky ve výši 16 000 Kč a úroky, aniž by předtím důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Z karty zákazníka (č.l. 18-19) pak vyplynulo, že žalovaná žije v nájmu s jiným rodinným příslušníkem, z nichž jedna osoba je nezaopatřená. Byla zaměstnána na částečný úvazek na dobu určitou s příjmem 17 159 Kč, kdy převážná část příjmu byla tvořena státním podporou. Příjmy žalované byly 17 159 Kč a výdaje 13 900 Kč, použitelný příjem tedy 3 259 Kč. Žalovaná uhradila částku 8 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 20-23) a toto bylo žalované oznámeno (č.l. 25). Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k plnění ze dne 14. 4. 2022 (č.l. 27-29). 8. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>15. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>16. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navo