19 C 175/2021-76 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 34 281,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba] anebo [právnická osoba] anebo [právnická osoba]) uzavřela dne 17. 5. 1996 se žalovaným smlouvu o finančním leasingu [číslo] na základě které přenechala žalovanému, jakožto leasingovému nájemci, k užívání předmět leasingu. Součástí leasingové smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu Banky. Smlouva byla uzavřena na dobu 36 měsíců, kdy žalovaný se zavázal za užívání předmětu nájmu hradit 36 měsíčních splátek. Žalovaný dlužné splátky řádně nehradil, poslední platbu provedl dne 24. 2. 1997. Právní předchůdkyně tak smlouvu předčasně ukončila ke dni 2. 7. 1996 a žalovaného o tom písemně vyrozuměla. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 byla pohledávka vymáhaná v tomto řízení postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 15. 3. 2019. Uvedené bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 34 281,72 Kč a úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné částky 34 281,72 Kč od 3. 7. 1996 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 6. 12. 2021, č. j. 19 C 175/2021-72, žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. V předmětné věci soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, když ze smlouvy o leasingu [číslo] (smlouva o finančním pronájmu s právem koupě najaté věci) a smluvních podmínek zjistil, že smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dne 17. 5. 1996, v souladu s ní umožnila za úplatu trvalé užívání [značka automobilu] [anonymizováno], rok výroby [rok], č. karoserie [anonymizováno], červené barvy, ve vlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně. Pořizovací cena automobilu činila včetně DPH částku 268 182 Kč. Po celou dobu trvání smlouvy byla vlastníkem předmětu finančního pronájmu právní předchůdkyně žalobkyně s tím, že žalovaný byl oprávněným uživatelem a po řádném skončení mělo vlastnické právo přejít na žalovaného. Nájemní vztah byl sjednán na 36 měsíců, žalovaný se zavázal hradit 36 měsíčních splátek, přičemž výše každé činila 8 475 Kč (splátka 6 106,15 Kč plus DPH 22 %, finanční služba 1 558,92 Kč plus DPH 5 %, pojištění 1 251,52 Kč). Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když řádně nesplácel jednotlivé měsíční splátky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 s účinností ke dni 15. 3. 2019 soud zjistil, že pohledávka vymáhaná v tomto řízení byla postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila pohledávka částku 34 281,72 Kč. Z dopisu ze dne 25. 3. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 12. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. 5. Podle ust. § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o leasingu řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem a smluvními podmínkami. 7. Dle ust. § 51 občanského zákoníku, účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona. 8. Dle ust. § 488 občanského zákoníku, závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. 9. Podle § 491 odst. 1 občanského zákoníku, závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv. 10. Dle ust. § 517 odst. 1 občanského zákoníku věty první dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 17. 5. 1996 smlouvu o leasingu, tedy smlouvu o finančním pronájmu s právem koupě najaté věci. Šlo o smlouvu výslovně neupravenou v občanském zákoníku, tzv. inominátní smlouvu. Na základě této smlouvy přenechala právní předchůdkyně žalovanému za úplatu do užívání osobní automobil, přičemž po celou dobu trvání smlouvy byla stále jeho vlastníkem. Žalovaný se zavázal za užívání vozidla hradit měsíční splátky a po řádném splacení, tedy skončení smlouvy, mělo vlastnické právo k předmětnému automobilu přejít na žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení, když jednotlivé splátky nehradil řádně, právní předchůdkyně tak smlouvu předčasně ukončila. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, v rámci tohoto řízení zůstal nečinný, ač mu byla žaloba řádně doručena, nevyjádřil se, nárok nikterak nerozporoval, žaloba je tedy důvodná. Žalovaný je v prodlení s úhradou dlužné částky, žalobkyně má tak právo požadovat úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena zvláštním právním předpisem, a to nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Výše úroků ke dni započetí prodlení žalovaného činila ročně dvojnásobek diskontní sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu, tedy 21 %. 12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. V daném případě náklady spočívají v již zaplaceném soudním poplatku v částce 1 372 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. a dále nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení představují odměnu podle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. l77/l996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), a to za tři úkony právní služby po 2 500 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby, předžalobní upomínka), 3 x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 a. t., a to za pět úkonů právní služby. Dále má nárok na náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 1 764 Kč, tj. 21 % z částky 8 400 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení ve smyslu § l37 odst. 3 o. s. ř., výše daně z přidané hodnoty je dána § 47 zák. č. 235/2004 Sb. Náklady právního zastoupení tak představují částku 10 164 Kč. Žalobkyni byla přiznána celková náhrada nákladů řízení ve výši 11 536 Kč.