19 C 176/2021-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 11 324,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 23. 7. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který mu vyplatila v hotovosti. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal na příslušnou smlouvu uhradit celkem částku 18 592 Kč, tedy úvěr ve výši 10 000 Kč a celkovou výši poplatků související s poskytnutím úvěru ve výši 8 592 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po částce 1 328 Kč, poslední splátka byla splatná dne 23. 9. 2019. [příjmení] 8 592 Kč se skládá z úroku ve výši 963 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, dále nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a poplatku za inkaso splátek v hotovosti ve výši 1 800 Kč. Žalovaný dlužné splátky řádně nehradil, celkově dle tvrzení žalobkyně uhradil částku ve výši 4 328 Kč, která odpovídá 3 řádně uhrazeným splátkám. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, s účinností ke dni 19. 7. 2021, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 5. 8. 2021. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou dlužnou částku sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7 824,14 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 586,59 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 759,33 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 712,96 Kč, inkasního poplatku ve výši 1 380,98 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 2 012,84 Kč za období od 24. 9. 2019 do 11. 6. 2021, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 341,89 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 183 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 2. 12. 2021, č. j. 19 C 176/2021-36, žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to smlouvou o úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádostí o úvěr. Dále výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 22. 11. 2021, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, oznámeními ze dne 17. 8. 2021 a 6. 9. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021. 5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V předmětné věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi právní předchůdkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný v daném právním jednání představující uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel, z tohoto důvodu se takové právní jednání posuzuje i dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při takovém posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně nemůže spoléhat pouze na jeho tvrzení. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda bude spotřebitel v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů vyplývá, že měsíční příjem žalovaného činil 10 300 Kč, celkové výdaje zahrnující bydlení, energie, stravu, dopravu a osobní náklady pak činily 6 500 Kč, dále měl žalovaný nařízenou exekuci, kde mu měsíčně byla strhávána částka 2 050 Kč, celkem měl tedy žalovaný měsíční výdaje v částce 8 550 Kč (v žádosti o úvěr jsou částky přeškrtané, nicméně částka celkových měsíčních výdajů je uvedena částkou 8 550 Kč). Žalovanému tak měsíčně zůstala částka 1 750 Kč, když měsíční splátka poskytnutého úvěru měla činit 1 328 Kč. Žalobkyně se tak zcela nedostatečně zabývala schopností žalovaného dostát v budoucnu svým závazkům ze smlouvy o úvěru a schopností úvěr vůbec splácet. Dle shora uvedeného pokládá soud smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání právní předchůdkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Právní předchůdkyně tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo v rozsahu této částky bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, tedy že žalovaný uhradil celkovou částku 4 328 Kč. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 5 672 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky ve výši 5 672 Kč, má žalobkyně právo na úrok z prodlení. Právo na zaplacení úroku z prodlení je odůvodněno ustanovením § 1970 občanského zákoníku, kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě požaduje žalobkyně úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti, soud tedy žalobkyni vyhověl i co do výše úroku z prodlení z přisouzené částky. 10. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v nepatrném rozsahu 0,18 %, soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Výrok IV. je odůvodněn dle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, když soud nevydal v předmětné věci elektronický platební rozkaz a na soudním poplatku bylo uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tedy doplatit částku ve výši 200 Kč.