19 C 185/2021-30 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 6 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 23. 3. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který mu vyplatila v hotovosti. Žalovaný se zavázal na příslušnou smlouvu uhradit celkem částku 6 400 Kč, tedy úvěr ve výši 5 000 Kč a poplatky související s poskytnutím úvěru ve výši 1 400 Kč, a to do 22. 4. 2016. Žalovaný dlužnou částku v daném termínu neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 13. 4. 2021. Žalobkyně tedy požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 6 400 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 3. 1. 2022, č. j. 19 C 185/2021-24, žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to smlouvou o úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dále potvrzením o odeslání finančních prostředků, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021, předžalobní výzvou ze dne 13. 4. 2021 a fotokopií občanského průkazu ohledně žalovaného. 5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V předmětné věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi právní předchůdkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný v daném právním jednání představující uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel, z tohoto důvodu se takové právní jednání posuzuje i dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při takovém posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně nemůže spoléhat pouze na jeho tvrzení. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda bude spotřebitel v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně provedla pouze lustraci z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Žalobkyně se tak zcela nedostatečně zabývala schopností žalovaného dostát v budoucnu svým závazkům ze smlouvy o úvěru a schopností úvěr vůbec splatit. Žalobkyně se nezabývala výší měsíčního příjmu žalovaného a výší veškerých jeho měsíčních výdajů, jeho osobní a majetkovou situací. 10. Dle shora uvedeného pokládá soud smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání právní předchůdkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Právní předchůdkyně tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo v rozsahu této částky bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 5 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Co do částky 1 400 Kč pak soud žalobu zamítl. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením dlužné částky, má žalobkyně právo na úhradu úroku z prodlení. Právo na zaplacení úroku z prodlení je tak odůvodněno ustanovením § 1970 občanského zákoníku, kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě požaduje žalobkyně úrok z prodlení v zákonné výši z žalované částky, soud tedy žalobkyni vyhověl i co do výše úroku z prodlení z přisouzené částky. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 56,25 %. V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota předmětu řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení, jak je dále uvedeno. V daném případě náklady spočívají v již zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. a dále nákladech právního zastoupení - odměna za zastoupení advokátem 3 x 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 189 Kč DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 1 489 Kč. S ohledem na procento úspěchu žalobkyně činí náhrada nákladů řízení částku 838 Kč.