19 C 42/2022-49 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 7. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] credit s.r.o.) se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který mu vyplatila převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal na příslušnou smlouvu uhradit celkem částku 5 313 Kč, tedy úvěr ve výši 4 000 Kč a poplatek související s poskytnutím úvěru spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 313 Kč, a to jednorázově do 8. 8. 2020. Při překročení doby splatnosti se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci celkovou částku 5 826 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, když dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021, resp. dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2021, s účinností ke dni 10. 9. 2021, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 10. 2021. Žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 4 000 Kč, kapitalizovaný úrok v celkové výši 3 379,37 Kč sestávající z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 826 Kč, poplatku za odeslání upomínky ve výši 500 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 053,37 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 348,99 Kč (od prvního dne prodlení, tj. 9. 8. 2020 do 30. 8. 2021), smluvní pokutu ve výši 203,91 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky jistiny ve výši 4 000 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2022. 2. Podáním ze dne 20. 4. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do celkové částky 3 583,28 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 379,37 Kč a smluvní pokutu 203,91 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 6. 4. 2022, č. j. 19 C 42/2022-44, žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to smlouvou o úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedené platbě ze dne 9. 7. 2020, výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 13. 8. 2020, ze dne 18. 8. 2020 a ze dne 28. 8. 2020. Dále rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 10. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021. 6. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. V předmětné věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi právní předchůdkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný v daném právním jednání představující uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel, z tohoto důvodu se takové právní jednání posuzuje i dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při takovém posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně nemůže spoléhat pouze na jeho tvrzení. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda bude spotřebitel v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě však nebylo nijak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak nezabývala schopností žalovaného dostát v budoucnu svým závazkům ze smlouvy o úvěru a schopností úvěr vůbec splácet. S ohledem na tato zjištění pokládá soud smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní a žalovaným za neplatnou, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání právní předchůdkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, které byl žalovaný povinen v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný tak neučinil, na straně žalovaného tak vzniklo v rozsahu této částky bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, tedy že žalovaný na předmětný dluh neuhradil ničeho. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 4 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobě bylo vyhověno, i pokud se týká požadovaného příslušenství z přiznané částky, tj. zákonného úroku z prodlení. Právo na zaplacení úroku z prodlení je tak odůvodněno ustanovením § 1970 občanského zákoníku, kdy po dlužníkovi, který