19 C 8/2022-69 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 7 940 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela dne 8. 12. 2014 se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému prostředky ve výši 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Uvedenou částku převzal žalovaný hotově v den uzavření smlouvy a zavázal se vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 10 440 Kč, tedy zápůjčku ve výši 6 000 Kč, souhrnný poplatek, tedy celkovou výši poplatků související s poskytnutím půjčky ve výši 4 440 Kč, a to formou týdenních splátek po částce 180 Kč, poslední splátka byla stanovena na 18. 1. 2016. [příjmení] 4 440 Kč se skládá z úroku ve výši 840 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2 400 Kč. Žalovaný dlužné splátky řádně nehradil, poslední platbu provedl žalovaný dne 16. 3. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka vymáhaná v tomto řízení postoupena na žalobkyni s účinností od téhož dne. Uvedené bylo žalovanému písemně oznámeno. Dle sdělení žalobkyně uhradil žalovaný na předmětnou smlouvu celkem částku ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit celkem částku ve výši 7 940 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 1 940 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 5 605,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 893,09 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 24. 1. 2022, č. j. 19 C 8/2022-66, žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. V předmětné věci soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, když ze smlouvy o půjčce zjistil, že tuto uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba]) se žalovaným dne 8. 12. 2014, v souladu s ní poskytla žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit společně s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 4 440 Kč v 58 měsíčních splátkách po částce 180 Kč. [příjmení] 4 440 Kč se dle smlouvy skládá z úroku ve výši 840 Kč, dále poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2 400 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 23,72 % ročně, RPSN pak 75,72 %. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 6 000 Kč a vyjádřil souhlas se smluvními podmínkami. Z karty zákazníka soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když řádně nesplácel poskytnuté finanční prostředky. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že pohledávka vymáhaná v tomto řízení byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 7. 5. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 8. 12. 2014 smlouvu o úvěru, ačkoliv tato byla označena jako smlouva o půjčce, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po částce 180 Kč, a to do 30. 8. 2016. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 6 000 Kč a úroky, nazvané jako poplatek související s poskytnutím půjčky ve výši 4 440 Kč, který žalobkyně rozdělila na tři části – úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso. S ohledem na skutečnost, že tato částka představovala úplatu za půjčení peněz, bez ohledu na její označení a rozdělení, je zřejmé, že se jednalo o úrok ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Úroková sazba dle smlouvy tedy činila 73,33 %, RPSN dle smlouvy činila 75,72 %, což jsou dle názoru soudu výše, které jsou zcela v rozporu s dobrými mravy, v tomto rozsahu jsou tedy smluvní ujednání neplatná. Za přijatelný shledal soud nárok na úhradu úroku ve výši 840 Kč. Pokud tedy žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 2 500 Kč, uhradil tím část jistiny a soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu zbytku jistiny, tedy částky 3 500 Kč, společně s úrokem ve výši 840 Kč, celkem tedy částku ve výši 4 340 Kč. Dále soud shledal důvodný nárok žalobkyně na úhradu smluveného úroku ve výši 23,72 % ročně společně s požadavkem na úhradu zákonného úroku z prodlení (§1970 občanského zákoníku). Ve zbývajícím rozsahu pro částku ve výši 5 440 Kč včetně příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 9,32 %. V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota předmětu řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení, jak je dále uvedeno. V daném případě náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 000 Kč dle položky 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. a dále nákladech právního zastoupení - odměna za zastoupení advokátem 3 x 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 189 Kč DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 2 089 Kč. S ohledem na procento úspěchu žalobkyně činí náhrada nákladů řízení částku 194,70 Kč.