19 C 83/2021-47 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení celkové částky ve výši 21 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovanou dvě smlouvy, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (nárok [číslo]) uzavřenou dne 7. 4. 2017, na základě které poskytla žalobkyně žalované prostředky ve výši 8 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Uvedenou částku převzala žalovaná hotově v den uzavření smlouvy a zavázala se vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 13 920 Kč, tedy úvěr ve výši 8 000 Kč, souhrnný poplatek, tedy celkovou výši poplatků související s poskytnutím úvěru ve výši 5 920 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po částce 240 Kč, poslední splátka byla stanovena na 18. 5. 2018. [příjmení] 5 920 Kč se skládá z úroku ve výši 1 120 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 3 200 Kč. Žalovaná dlužné splátky řádně nehradila, poslední platbu provedla dne 25. 5. 2017. Dle sdělení žalobkyně uhradila žalovaná na předmětnou smlouvu celkem částku ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 12 920 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 4 920 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 951,82 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 044,56 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka vymáhaná v tomto řízení postoupena na žalobkyni s účinností od téhož dne. Uvedené bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná zbývající dlužnou částku neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Dále žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 22. 10. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] (nárok [číslo]), na základě které poskytla žalované prostředky ve výši 12 000 Kč. Pro nárok vyplývající z této smlouvy však vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to podáním ze dne 16. 2. 2022. V tomto rozsahu bylo tedy řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. výrokem I. rozsudku částečně zastaveno. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 24. 6. 2021, č. j. 19 C 83/2021-35, žalovanou vyzval, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaná se nevyjádřila. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 5. V předmětné věci soud provedl dokazování listinami založenými ve spise (resp. pouze listin týkajících se nároku [číslo]), když ze smlouvy o spotřebitelském úvěru zjistil, že tuto uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) s žalovanou dne 7. 4. 2017, v souladu s ní poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit společně s náklady úvěru v celkové výši 5 920 Kč v 58 týdenních splátkách po částce 240 Kč s tím, že poslední splátka je splatná 18. 5. 2018. [příjmení] 5 920 Kč se dle smlouvy skládá z úroku ve výši 1 120 Kč, poplatku ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 23,72 % ročně, RPSN pak 195 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky ve výši 8 000 Kč a vyjádřila souhlas se smluvními podmínkami. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když řádně nesplácela poskytnuté finanční prostředky. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 1 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že pohledávka vymáhaná v tomto řízení byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek na žalobkyni a vyzvala ji k úhradě dlužných částek. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 3. 9. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. 6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, a to dne 7. 4. 2017. Na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po částce 240 Kč, a to do 18. 5. 2018. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 8 000 Kč a úroky nazvané jako poplatek související s poskytnutím půjčky ve výši 5 920 Kč, který žalobkyně rozdělila na tři části – úrok, poplatek a nakonec částka za hotovostní splácení. S ohledem na skutečnost, že tato částka představovala úplatu za půjčení peněz, bez ohledu na její označení a rozdělení, je zřejmé, že se jednalo o úrok ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Úroková sazba dle smlouvy tedy činila 74 %, RPSN dle smlouvy činila 195 %, což jsou dle názoru soudu výše, které jsou zcela v rozporu s dobrými mravy, v tomto rozsahu jsou tedy smluvní ujednání neplatná. Za přijatelný shledal soud nárok na úhradu úroku ve výši 1 120 Kč. Pokud tedy žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 1 000 Kč, uhradila tím část jistiny. Soud tedy žalobkyni přiznal nárok na úhradu zbývající části jistiny ve výši 7 000 Kč a úroku ve výši 1 120 Kč, celkem tedy 8 120 Kč. Dále soud shledal důvodný nárok žalobkyně na úhradu smluveného úroku ve výši 23,72 % ročně společně s požadavkem na úhradu zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývajícím rozsahu pro částku ve výši 4 800 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. Výrok III. o